Člověk neracionální a návrat ke kořenům Mezi ekonomy publikujícími v novinách a populárních časopisech se dá vysledovat návrat k myšlenkám ekonomů, kteří tvrdili, že lidé jsou neracionální a obhajovali zásahy do hospodářství. Hlasití jsou třeba příznivci školy amerického ekonoma Hymana Minskyho, který tvrdil, že tržní ekonomika je hluboce nestabilní a že se může opakovat Velká deprese třicátých let minulého století. Nestabilitu ekonomiky podporují finanční instituce a spekulativní financování, upozorňoval Minsky. Přílišný optimismus investorů, nadměrné investice a poté pokles hodnoty věcí, na které si lidé půjčili, může vést k finanční krizi a následně k recesi. Minskyho následovníci teď říkají: vidíte, my vám to povídali, podívejte se na problémy způsobené hypotékami! Minsky sám bojoval proti deregulacím finančních trhů v osmdesátých letech a zemřel v roce 1996. Stejný revival zažívá učení Minskyho duchovního učitele, Johna Maynarda Keynese. Keynes je opět populární po té, co ho zastínili v osmdesátých letech neoklasičtí ekonomové z tak zvané Chicagské školy propagující volný trh. Keynes, a stejně tak po něm Minsky, obhajovali nalití peněz do ekonomiky v případě krize. Keynes chtěl utrácet v dobách krize - tvrdil, že aby zajistil lidem za krize práci, klidně bude zakopávat peníze, aby je lidé pak vyhrabávali a současný šéf americké centrální banky Bernanke by je zase klidně rozhazoval z vrtulníku. Ale Keynes zároveň radil k šetření v dobách dobrých. K tomu nikdy nedošlo a někteří populární propagátoři Keynese jako by na to zapomněli.
Na odborné úrovni ale stále platí původní modely používané před krizí, předpokládající do značné míry racionální chování lidí, říká Mojmír Hampl z České národní banky. Někteří ekonomové, třeba Američan Lawrence Christiano, se teď modly pokoušejí vylepšit o chování finančního sektoru a finanční šoky. V oblasti makroekonomie, tedy zkoumání chování ekonomik jako celku včetně krizí, mladým ekonomům chybí „vizionářské myšlení“, stěžoval si před dvěma lety v časopise The Economist v anketě, kde byl tázán na pokroky v ekonomické vědě.
Odborníci to přičítali „nudnému“ období ekonomického růstu, které bystré mozky nestimulovalo k hledání řešení. Makroekonomové jako třeba Iván Werning z Massachusets Institute of Technology (MIT) se zabývali spíše daněmi či nezaměstnaností. To se změnilo, jenže průlomová práce většinou vyžaduje pár let příprav, a tak se zatím musíme spokojit s odkazy na mrtvé myslitele.
Ekonomové se ptají zvířat a historiků Na Keynese navazuje podle keynesiánců i pro veřejnost mnohem zábavnější a zajímavější tak zvaná behavioural economics. Zhruba přeloženo „ekonomie chování“. Ekonomie přinášející do stávajících odborných předpokladů psychologii a iracionalitu. Keynes totiž tvrdil, že lidé mají cosi jako animal spirit, živočišnou povahu, která nás žene mimo racionalitu. Ekonomové to zkoumají v laboratořích na lidech i zvířatech. Přitom behaviorální ekonomie není to samé co experimentální ekonomie, která předpokládá klasické racionální chování a snaží se je najít prostřednictvím pokusů. Mimochodem, právě prostřednictvím racionálního chování lidí se podle většiny ekonomů dá vysvětlit i vznik krize - špatně nastavené pobídky, třeba odměny za krátkodobý zisk banky či státní podpora hypoték vedou k tomu, že lidé riskují na burze či si berou velké půjčky na bydlení. Zcela rozumné chování nakonec vede k ekonomickým krizím.
Ale zpět k módní behaviorální ekonomii. Ta zkoumá třeba reakci opic na cenové šoky nebo chování holubů při nabídce různých druhů potravy. Nebo, jako izraelský ekonom působící v USA Dan Ariely, na studentech ukazují neracionalitu lidí. Když třeba mohou získat něco zdánlivě zadarmo nebo zažívají sexuální vzrušení. Behaviorální ekonomové se neracionálním chováním lidí snaží vysvětlit i špatné ohodnocení akcií nebo současnou krizi. Popularitu na veřejnosti si získala také tak zvaná neuroekonomie do jisté míry navazující na behavioralisty. Ta měří aktivity mozku pomocí magnetické rezonance při různých podnětech, ať již jde o obchodování, či hry. Aplikací je zatím tak zvaný neuromarketing, kde lze pomocí přístrojů dobře sledovat, jak lidé skutečně reagují na různé obaly a výrobky.
I behaviorální ekonomové přitom potvrzují další velký trend v současné ekonomické vědě - snahu využívat empirických dat. Zatímco na počátku sedmdesátých let tvořila empirie jednu desetinu nejcitovanějších článků v oboru, na konci století to bylo šedesát procent. Jen desetina byla čistě teoretických. Tenhle trend přetrvává. Používají se přitom i data z terénu od počtu vražd přes historii cen domů až po dlouhodobé záznamy o vinících dopravních nehod. A ekonomie splývá s dalšími sociálními vědami. Začínáme lépe chápat, k čemu jsou nám ekonomům psychologové, historici a sociologové, říká Jurajda.
Drogy a rozvojová pomoc Kritici behaviorální ekonomie ale upozorňují na problémy: výzkumníci často použijí jen malý počet pokusných subjektů, takže výsledek jde těžko odlišit od náhody. Například jeden „opičí“ pokus s cenovými šoky byl prováděn na třech malpách. Když dva opové změnili své „nákupní“ chování, vyšlo, že je změnila většina. Lidští pokusní králíci se zase chtějí zavděčit svým experimentátorům, a jsou tak čestnější a spolehlivější než ve skutečnosti. Na problémy s laboratorními testy upozornil veřejnost nedávno i americký ekonom Steven Levitt ve své knize SuperFreconomics. Přitom Levitt se svou knihou je představitelem další velké „módy“ současné ekonomie. Snahy vysvětlit ekonomicky a statisticky a pokud možno na základě racionálního zvažování zisků a nákladů i zdánlivě neekonomické jevy v lidském životě. Třeba chování prodejců drog nebo to, proč a jak podvádí učitelé a zápasníci v japonském sumo. Navazuje tak, pokud jde o pole výzkumu, na klasické práce Garyho Beckera (Nobelova cena za ekonomii v roce 1992, ale nejvýznamnější práce napsal o skoro tři desetiletí dříve) o manželství, sňatkovém trhu a zločinu. Právě Becker roztáhl výzkumné pole ekonomie do takové šíře, že z ní udělal doslova „imperiální“ vědu.
K Levittovým následovníkům patří třeba Jesse Shapiro z University of Chicago nebo Roland Freyer z Harvardu. Shapiro ukazuje, že v některých případech příliš informací člověku škodí. Takže lze lépe odhadnout výsledky voleb amerických guvernérů, když si člověk vypne při sledování kandidátů v televizi zvuk. Freyer zase zkoumá otázky rasové diskriminace a vzdělávání menšin. Mimochodem, Freyer je černoch z rozvrácené rodiny s otcem kriminálníkem a zabývá se i problémy chudoby.
To je další velké téma současné ekonomie. Hvězdou tohoto oboru je Esther Dufloová z MIT. Zaměřuje se hlavně na terénní experimenty, kde se snaží postupovat jako při testování léků. Vytvoří dvě skupiny lidí, z nichž jedna dostává pomoc (lék) a druhá ne, nebo se mění podmínky pomoci. Výsledkem jsou překvapivé návrhy: například, aby se v indických vesnických školách museli učitelé vyfotografovat každý den ve třídě s dětmi. Dufloová totiž zjistila, že za mizerné vzdělání malých Indů může to, že do školy nechodí pravidelně učitelé. Nebo navrhla, aby se při vakcinaci v indickém Rádžastánu dávalo matce každého očkovaného dítěte kilo dálu (čočky). Počet očkovaných dětí se zvýšil třikrát. Duflová nevysvětluje, proč kilo jídla, tedy skoro nic proti záchraně života dítěte, takhle ovlivní jejich matky. Ale její metody fungují.
Nobelova cena a nástup žen Ekonomie se dnes tak rozběhla do tolika různých stran, že ani pro odborníka není možné sledovat všechny její výboje. Navíc ekonomové spíše než komplexní knihy píší krátké články ve velmi specializovaných časopisech. Proto jsou zmíněny jen některé podstatné trendy a těžko říci, který z nich přetrvá či zda v ekonomii převládne racionální nebo neracionální vysvětlení lidského chování. Ze současných mód ale určitě zůstanou zajímavé práce a ještě jedna věc. Nástup žen do „vysoké“ ekonomie. Je to dáno tím, že ve vědecké ekonomii teď pracuje více žen a přes jejich handicap, totiž že část kariéry „ztratí“ péčí o děti, se logicky některým povedlo prorazit. Nejde jen o zmíněnou Dufloovou. Loni dostala Nobelovu cenu za ekonomii první žena, Elinor Ostromová, za popis využití obecných zdrojů (pravda za práci spíše shrnující a Ostromová sama je původně politoložka) a před třemi lety získala prestižní medaili Clarka Batese, jakousi Nobelovku pro mladé pod čtyřicet, Susan Atheyová. Ta zkoumala systém dražeb se dřevem a navrhla jeho vylepšení tak, aby se dražitelé navzájem nedomlouvali. A pozoruhodných žen je více, třeba Caroline Hoxbyová ze Stanfordu.
***
Keynes, a stejně tak po něm Minsky, obhajovali nalití peněz do ekonomiky v případě hospodářské krize
Moderní ekonomie Populárními ikonami ekonomie jsou dnes například (zleva) již zesnulý ekonom John Maynard Keynes, pokusné opice behavioralistů, autor knihy Freakonomics Steven Levitt či Esther Dufloová zachraňující rozvojový svět.
O autorovi| Marek Hudema, redaktor LN
