* LN Poláků ve vysokých evropských funkcích přibývá. Vy vedete parlamentní skupinu Evropští konzervativci a reformisté, Jerzy Buzek pak europarlamentu šéfuje. Stává se Polsko mluvčím nových členských zemí v EU?
Myslím, že pro nás je to velká příležitost. Musíme cítit solidaritu s ostatními zeměmi regionu. A pochopitelně, až se nějaký Čech objeví v některé důležité pozici v evropských strukturách – a já myslím, že dříve nebo později se tak stane – bude mít úplně stejný pocit. Že musíme táhnout za jeden provaz – Poláci, Češi, Slováci, baltské země... Protože v Evropě máme společné zájmy. A své zájmy musíme bránit, někdy například proti větším zemím. Pochopitelně ale, že mezi námi jsou i odlišnosti.
* LN Mluvíte o společných zájmech. Když se ale podíváme na konkrétní příklady, tak se zájmy „nových“ zemí a jejich spolupracujících stran často liší. Vaše strana byla proti rovné dani, zatímco pro ODS to byl hlavní cíl. Pak je tu vaše podpora unijním dotacím do zemědělství...
Pokud se bavíme o rozdílech a podobnostech mezi ODS a stranou Právo a spravedlnost, tak můžu říct jedno. Když jsme byli u moci, tak jsme zavedli nový daňový systém, který ve skutečnosti znamenal zavedení rovné daně pro 98 procent Poláků. Naše strana daně ve skutečnosti snížila. Nejvyšší sazbu jsme ponechali jen pro nejbohatší lidi. Takže někdy nejde o rozdíly, ale spíš o politický kontext. Každopádně jedním z důvodů, proč jsme frakci Evropští konzervativci a reformisté vytvořili, je naše víra v odlišnosti v Evropě. Máme hodně společného, chceme ale udržet národní stát jako základní kámen Evropské unie.
* LN Když mluvíte o národním státu, nemůžu se nezeptat na Lisabonskou smlouvu. Na rozdíl od politiků některých spřízněných stran jste ji podpořil...
Pracoval jsem u (polského) prezidenta. Byl jsem dokonce i v Lisabonu, když ji pan Kaczynski podepisoval. Jakkoliv není Lisabonská smlouva z polské perspektivy ideální, je to pořád krok vpřed od evropské ústavy. Ta byla mnohem horší.
* LN Když se ale podíváme na odmítavý postoj řady britských konzervativců, části české ODS a koneckonců i polské strany Právo a spravedlnost...
Po pravdě řečeno, moje strana byla v názoru na smlouvu rozdělená, a co vím, tak ODS také. Ale při hlasování v Sejmu – dolní komoře polského parlamentu – ji moje strana velkou většinou podpořila, a pokud vím, tak stejně tomu bylo u ODS. Myslím, že ani jedna z našich stran přitom není Lisabonskou smlouvou nijak nadšena. Nemám ale rád, když jsem označován za euroskeptika, protože euroskeptikem nejsem. Jsem eurorealista. A když jste realista, musíte brát v potaz, co se v Evropě děje. Koneckonců z toho vychází i pečlivě zvolený název naší parlamentní skupiny – Evropští konzervativci a reformisté. Protože my chceme Evropu reformovat.
* LN Pojďme k novému „prezidentovi EU“ a unijní „ministryni zahraničí“. Přední britský konzervativec William Hague na výběr nevýrazného belgického premiéra Van Rompuye, respektive britské eurokomisařky Ashtonové reagoval s uspokojením. Zřejmě v tom vidí krok směrem od federalizace Evropy. Vidíte to stejně?
Je to jednoznačně důkaz, že národní zájmy jsou pro evropské politiky – ať už říkají cokoliv – stále velmi důležité. Kdyby chtěli mít dostatečně silného evropského prezidenta, tak by vybrali Tonyho Blaira (bývalého britského premiéra, pozn. LN). Sice s Tonym Blairem v mnoha tématech nesouhlasím, je to ale velmi působivá osobnost. Pokud by byl vybrán, stal by se opravdovým prezidentem Evropy. Dnes tu máme nepříliš známé lidi. Musíme jim ale poskytnout důvěru. A soudit je až podle toho, co udělají.
* LN A teď přímo k vám. Kvůli svým názorům jste obvykle označován jako „kontroverzní“. Máte z toho radost?
Ne, nelíbí se mi to. Občas ale můžete každého politika označit za kontroverzního. Politici se stoprocentní podporou neexistují, možná jím byl tak ještě Josif Stalin...
* LN Zatím naposledy jste byl takto označen britským ministrem zahraničí Davidem Millibandem, který o vaší minulosti mluvil jako o „antisemitské a neonacistické“...
David Milliband byl ale následně zostuzen, když hlavní polský rabín prohlásil, že na mých činech nic antisemitského není. A když porovnáte, co ví hlavní polský rabín o antisemitismu v Polsku, se znalostí Davida Millibanda, tak bych vsadil spíš na hlavního polského rabína. A ještě něco. Britský velvyslanec ve Varšavě, kterého vybrala labouristická vláda, mě zve na každou událost pořádanou na ambasádě. Pokud by tedy britští diplomaté měli o mě či mé minulosti jakékoliv pochyby, tak by mě k sobě nezvali.
* LN Dalším sporným tématem je válečný masakr Židů v polském Jedwabném. Mluvíte o tom jako o „strašném zločinu“, odmítáte ale omluvu jménem polského státu. Nebylo by politicky moudřejší omluvu podpořit a mít od toho tématu už navždy pokoj?
Moji pozici vyostřil postoj tehdejšího polského premiéra a nynějšího šéfa Evropského parlamentu (Jerzyho Buzka, pozn. LN). Jedwabné byl ostudný zločin, stydím se za lidi, kteří to udělali. A ty, kteří tento strašný zločin proti židovským obyvatelům spáchali, musíme potrestat. Tento zločin ale nebyl spáchán jménem polského státu. A tady je rozdíl. Nechci to přirovnávat k politice nacistů, protože nacistická politika byla oficiální politikou německého státu. A tento zločin – strašlivý zločin, který byl projevem nepřijatelného antisemitismu v Polsku – nebyl spáchán jako čin polského státu. Já jsem pro omluvu za tento zločin, ale ne... Protože nebyl spáchán jménem polského státu. Doufám, že chápete ten rozdíl.
* LN Je vám také připisováno, že masakr v Jedwabném relativizujete tvrzením, že řada polských Židů zase kolaborovala se Sověty. Je tam souvislost?
Ne. Řekl jsem, že nechci tento strašný zločin relativizovat. Relativizování vražd v Jedwabném je naprosto nepřijatelné. Nemá to s aktivitami některých židovských obyvatel nic do činění.
* LN Ptáme se proto, že za komunismu se veškerá americká kritika v legraci odvracela tvrzením „Vy zase bijete černochy...“
Ano, ano, pamatuju si na to (smích). A proto nechci, aby to znělo podobně.
* LN Neméně sporné téma je hodnocení někdejšího chilského diktátora Augusta Pinocheta. V roce 1999 jste se s ním potkal a mluvil o něm jako o hrdinovi, pak jste své hodnocení změnil...
Bylo to podobné jako u mnoha z nás, kdo jsme vyrůstali za komunismu. Když komunismus padl, tak jste snadno mohli komunistickou propagandu jen obrátit naruby. Když tedy komunisté na někoho házeli všechnu špínu, tak jste k němu prostě cítili sympatie. A já jsem takovou chybu udělal a jen vyměnil černé za bílé. Dnes bych už za ním nešel, protože vím mnohem víc o zločinech, které spáchal, o korupci, za kterou byl odpovědný. Dneska už jsem si naprosto jistý, že jakkoliv je komunismus nebezpečný, tak proti němu musíte bojovat pouze demokratickými způsoby. Nemůžete kritizovat komunismus za to, že je totalitární, a zavádět jinou totalitu. Řekl bych, že jsem svým způsobem dospěl. Myslím, že podobnému nebezpečí čelí řada mladých konzervativců ve východní Evropě. V každém, kdo bojoval proti komunismu, vidí hrdinu. Což je samozřejmě omyl. Mně tehdy bylo 26 let. Myslím, že každý politik má právo opravovat své chyby z mládí.
* LN Názory na Pinocheta jsou ale stále rozporuplné i v samotném Chile...
Necítím se povolaný k tomu, abych komentoval chilskou historii. Myslím ale, že bychom měli všichni odsuzovat zločiny proti lidskosti a proti demokracii. A z dnešního pohledu samozřejmě víme, že Pinochet tyto zločiny spáchal. Takže pokud jste skutečným antikomunistou – a já antikomunisty miluju – musíte být zároveň velkým demokratem. Musíme jim ukazovat, že jsme lepší než oni.
***
Miniprofil Michal Kaminski V Evropském parlamentu vede novou skupinu Evropští konzervativci a reformisté. Tu tvoří mimo jiné česká ODS, britští konzervativci a polská strana Právo a spravedlnost (PiS). Kontroverze vzbuzuje některými svými názory a svojí minulostí. V této souvislosti jde hlavně o někdejší členství v uskupení Národní obrození Polska (NOP), které je dnes považováno za antisemitské. Kaminski se ale brání, že za něj to tak nebylo. Členem byl navíc jen během studií na střední škole, kdy bylo NOP považováno především za protirežimní organizaci.
