Zrádnost lidských rtů je samozřejmě povahy zejména instrumentální. V písních jednadvacátého století ovšem zároveň stále hůř dešifrovatelná. A nemůže za to jen nějaké brněnsko-rapové frázování o matkách a karimatkách, které pro změnu při neděli teklo ze rtů Čokovoka.
Bábel prostě pokračuje. Před takovým čtvrtstoletím se přitom člověk mohl u nového vinylu ještě klidně učit cizí jazyk. Nerozuměls fungl nové desce Britů ze souboru Jethro Tull? Se sleevenotem úhledně vytištěných slok nebyla potíž rozluštit, komuže na tom elpíčku přejí Dobré ráno, a ještě jste se se slovníkem dozvěděli, že jejich těžcí koně jsou vlastně tažní.
V novém věku přes internet stahované hudby, iPodů i bezbookletových cédéček je to ovšem všechno úplně jinak,
Věrohodná statistika k nám přichází právě ze země skupiny Jethro Tull. Když se v rámci letošního Roku čtení na 4000 Britů vyjadřovalo k otázce, jak jsou pro ně texty populární hudby důležité, ukázalo se, že 90 procent dotázaných považuje zpívané slovo za klíčovou součást popové melodie, byť by ji zpíval třeba Rod Stewart. Jenomže si přitom polovina respondentů zároveň postěžovala, že přístup k těm klíčovým textům je dnes mnohem obtížnější než třeba před pouhými pěti lety.
„Nejvíce nás v průzkumu překvapilo, že tenhle nedostatek pociťují snad všechny generace,“ říká Wilson-Fletcherová, ředitelka celostátní kampaně za četbu důkladnější a rozšířenější. „Nezáleží na tom, jestli je vám 16, nebo 65, emocionální význam hudebního textu platí u všech generací.“ Ať už v digitální podobě, nebo na obalu CD, k hudebnímu doprovodu každé zakoupené písně by měl posluchačům být k dispozici také text, soudí tedy britští osvětáři. Praxe českého musiclandu by je svým nově zaregistrovaným trendem ale příliš nepotěšila.
O co se jedná? Zákazníci někdejších hudebnin si ve městě Šlitra a Suchého třeba můžou před Vánocemi za 429 korun pořídit nejnovější desku britského rozpustilého tria Sugababes. Na stejném regále vedle ní ale leží i její cédéčkové dvojče s tajemným názvem „Speciálně vyrobeno pro Českou republiku a Slovensko“. A ta stojí jen 299.
Slibující úsměvy i výstřihy interpretek jsou až na vlaječky místních vynalézavých států totožné, ale když vám prodavač dvojčátka na požádání otevře, zjistíte, že ten víc než stokorunový rozdíl spočívá v bookletu, který v tom speciálně vyrobeném produktu chybí. A nahrazuje ho list papíru se základními informacemi. Samozřejmě je ta deska bez textů.
I krátká návštěva obchodu a selský rozum napoví, že většina zákazníků sáhne po lacinější verzi, a našeho novice napadne, jestli by na tuhle záhadnou praxi neměl upozornit ekonomickou redakci, nebo to aspoň hlásit na nejbližší strahovské koleji.
Je to ale skutečně problém? Fajnšmekři přece takovou vedlejší nabídkou stejně pohrdají a jejich dcery si desku raději samy vypálí. Na slovech jim prý zas tak nesejde. Asi patří k těm deseti procentům naměřených za lamanšským kanálem.
A pokud sejde, tak samozřejmě po odchodu z prodejny stačí s názvem oblíbené nesrozumitelné písně z alba Catfights and Spotlights vyťukat slovo lyrics a internet každému poskytne hned několik grafických zpracování textu i s blikajícími obrázky zvířátek. Mnozí z těch čtyř tisícovek testovaných Britů ale v průzkumu tvrdili, že tyhle fanouškovské přepisy jsou častokrát „nespolehlivé a nepřesné“.
Fanoušek má totiž evidentně sklony slyšet, co se mu zrovna hodí do nálady. Příkladem budiž hvězda Bezstarostné jízdy Peter Fonda, který ve svém drogovém období 60. let slýchával v beatlesovském hitu I Want to Hold Your Hand slova I get high („ulítávám“ ). A to prý pokaždé, dokud ho John Lennon osobně neujistil, že v tomto vyznání ve skutečnosti zpívá I can’t hide („neschovám“). Pak se tomu spolu tak nasmáli, že se ještě s Georgem Harrisonem sjeli na LSD a John o tom zážitku napsal na Revolver písničku She Said, She Said.
Mohla u toho s nimi teoreticky být moje máma, která mi ty Jethro Tull tenkrát někde sehnala k Vánocům, a přitom už to dneska zní jako historka z pravěku. Když si Lennonův text najdu na internetu, nejsem z reflexe jejich veselého večírku o nic moudřejší, ale zato si jeho refrén můžu stáhnout jako vyzvánění do mobilu. Stejné zůstávají prostě jen ty rty v pěně.
***
VŠECHNO JE JINAK Před takovým čtvrtstoletím se člověk mohl u nového vinylu ještě učit cizí jazyk. V novém věku stahované hudby, iPodů i bezbookletových cédéček se ovšem zpívaným textům rozumí stále hůř. A nemůže za to jen brněnský rap.
O autorovi| Jan Čáp, redaktor Orientace
