Třetí paragraf školského zákona definuje mechanismus, jak jsou cíle vzdělávání stanovené tímto zákonem rozpracovávány až na úroveň škol. Klíčovou roli hraje MŠMT, ale musí své návrhy projednávat „s vybranými odborníky z vědy a praxe, s příslušnými ústředními odborovými orgány, příslušnými organizacemi zaměstnavatelů s celostátní působností a s kraji“. Výsledným produktem těchto diskusí je tzv. Národní program vzdělávání. Poté co MŠMT konzultační proces úspěšně završí, vláda Národní vzdělávací program projedná a předá ke schválení Poslanecké sněmovně a Senátu. Tak praví zákon.
Ministři a ministryně školství, kteří byli ve funkci v průběhu posledních šesti let, třetí paragraf školského zákona ignorovali, čímž narušili logiku mechanismu zamýšlenou zákonem. Kde chybí koncepce, tam je prostor otevřen improvizacím, lobbování, náhodnostem. Jsme vláčeni různými výchovnými kampaněmi: výchovu sexuální střídá výchova etická, výchovu k udržitelnému rozvoji výchova k finanční gramotnosti. Kdyby MŠMT dodržovalo zákon, školy a učitelé by měli stabilnější podmínky pro svou práci.
Josef Dobeš sám o sobě říká: „Dávám zběsilé nápady a provokuji.“ Jeho kreativita je úžasná, ale jsem přesvědčen, že kdyby se zabýval tím, co mu ukládá zákon, mohl by ke zlepšení přispět víc než všechny nové iniciativy, do kterých se pouští.
V učebnicích organizačního chování je běžně popisováno, jak vedoucí organizace transformuje svou bezradnost do strukturální reorganizace. Vlny parkinsonovského pokoušení českých ministrů školství řešit vzdělávací problémy slučováním podřízených organizací sleduji s pobavením už 25 let!
I ve školství má stolička demokracie ne jednu nohu, ale tři: moc výkonnou, zákonodárnou a soudní. Poslanci by se měli bouřit a interpelovat, jak je možné, že ministr školství přebírá jejich kompetence.
Cesta k širší dohodě může být trnitá. Ale svoboda znamená též povinnost alespoň se o to pokusit a už nenechat za sebe rozhodovat druhé. To není důležité jen pro školství, ale pro budoucnost naší země vůbec. Když Josef Dobeš zorganizuje zpracování Národního programu vzdělávání a jako první ministr začne naplňovat platný školský zákon, vstoupí do historie.
O autorovi| docent pedagogiky na UK v Praze
