* LN Už se chystáte na červnové Primátorky?
Ne ne, pořád si připadám vyzávoděný a veslování mi vůbec nechybí. Mám nabídku od jedné osmy pražských veteránů, možná si s nimi půjdu zatrénovat, ale závody mě fakt neberou.
* LN Takže když vaši bývalí kolegové začali koncem podzimu trénovat, dlaně vás nesvrběly?
Kdepak, dřiny jsem si užil dost. A přišel jiný zájem, začal jsem chodit sem, abych co nejvíc pochytil.
* LN V opravně se zaučujete na šéfa - uživí se taková firma?
Kdybychom byli závislí na českých veslařích, tak ne, ale celou zimu jsme pracovali na zakázkách pro Německo. Tam je tolik klubů jako u nás veslařů, mraky. V každém městě, kde je voda, mají klub.
* LN Máte ještě na rukou mozoly?
Už dávno ne. Teď mám ruce spíš od barvy, laku nebo lepidla.
* LN A co doma - pochvalují si, že je teď taťka víc doma?
Moc ne, je tady dost práce. Začínám, stojí mě to víc času, kolikrát si beru papírování domů a sedím nad tím do půlnoci. Ale mám volné víkendy bez tréninků, což je paráda. Moje tréninky zatěžovaly rodinu, šidil jsem ji. Konečně to odpadlo.
* LN Jaké další výhody má skutečnost, že už neveslujete?
Nebolí mě záda. Ráno jsem se kolikrát nemohl sehnout a zavázat si boty. To odpadlo taky.
* LN Když jste odložil vesla, musela se vaše rodina uskromnit?
Skromněji jsme žili už dřív, když nebyly medaile. Ale i když kromě staršího syna Václava máme dvouletého Ondru, není to tak, že bychom neměli co jíst, jsme spokojeni.
* LN Kdysi jste se kvůli veslování zabydleli v Račicích u kanálu. Jak to bude dál?
Přestěhujeme se blíž ku Praze, teď to mám daleko do práce a syn do školy. Moje práce není vázaná na Prahu, ale prostory jsou dobré a kolegové skvělí, tohle řemeslo vymírá.
* LN Takže s veslováním je definitivní konec?
To ne. Vašík vesluje, ale to může i v Praze, budu u toho. A já jsem si sem přivezl tréninkový skif. Závodit nechci, ale brzy se na něm svezu. Jen tak, vycházkově.
