PRAHA Postává přímo pod Staroměstským orlojem, ale pražské atrakce si nevšímá. Místo toho se vytahuje na špičky a fascinovaně sleduje hučící dav kolem sebe.
„Viděl jsem spoustu lidí, jak někam pospíchají, tak jsem šel za nimi,“ snaží se překřičet své okolí zhruba třicetiletý Australan Yasantha, který je v Praze na dovolené.
„V průvodci psali, že hokej milujete. Co to je za turnaj? Cože, mistrovství světa?“ ptá se a ukazuje na velkoplošnou obrazovku.
Staroměstské náměstí, takřka posvátné místo a český hokejový oltář, včera znovu zaplavily desetitisíce fanoušků, aby společně fandily při finálové bitvě s Ruskem.
„Kdo neskáče, není Čech,“ vlnil se dechberoucí dav, který dostal do varu bleskový gól Klepiše. Padl tak rychle, že si ho vyjukaný Yasantha ani nestačil všimnout...
Fanoušci se tady naposledy sešli před čtyřmi lety při mistrovství světa v Rize. Zatímco tehdy sledovali krutou porážku 0:4 se Švédy, tentokrát se od první minuty jásalo.
„Po semifinále jsem nepřemýšlel ani chvíli. Chtěl jsem tady být. Akorát mě štve, že musím zítra do práce,“ vykládal jeden z fanoušků.
Jen na vysvětlenou: sledovat hokej na Staroměstském náměstí namačkaný v davu bylo zhruba stejně pohodlné jako koukat na sousedovu televizi oknem přes ulici.
Aplausu se dočkal i Klaus Obrazovka byla daleko, obřími rozměry rozhodně neoplývala a hlas komentátorů nebyl slyšet vůbec. A k tomu ještě bolavé nohy.
Včera večer to však nikomu nevadilo. Každý chtěl být hokejistům co nejblíže, byť jen virtuálně. Vždyť to byl po dlouhé době konečně důvod projevit národní hrdost. „Ještě jeden!“ burácelo náměstí, když Rolinek zvýšil už na 2:0.
Fanoušci bouřlivě aplaudovali při každém záběru na Jaromíra Jágra, jásotu se na obrazovce dočkal i prezident Václav Klaus, naopak každý detailní záběr do obličeje ruských hráčů spustil zlovolný pískot.
V davu byla přitom až překvapivě silně slyšet i ruština. Ruským turistům však radost dopřána nebyla.
Ruce si naopak mohli i jejich zásluhou mnout obchodníci: restaurace praskaly ve švech, pivo ve stáncích za 40 korun a vlajky za stovku. Na peníze se nehledělo.
S přibývajícími minutami atmosféra ještě houstla. Na náměstí nebylo k hnutí. „Pískej konec!“ křičeli fanoušci posilnění alkoholem.
„Pět, čtyři, tři, dva, jedna, konéééc,“ rozléhalo se náměstím. Rozvášněný dav se dočkal. „Jsme mistři!“ objímali se fanoušci.
Dlouhá noc však v té chvíli teprve začínala.
