Loajální občan se rád nechá sečíst. Proč by tu službu státu neudělal? Obáváte-li se o své osobní údaje, laskavě si vzpomeňte, kolikrát v životě jste je už poskytli a na kolika různých úřadech jsou registrovány vaše životní, rodinné, příjmové či daňové poměry. Takže ještě jednou: proč státu nevyjít vstříc a nesdělit mu to černé na bílém ke dni D? O. k., ale pokud hledáte důvody pro odpověď NE, jeden se nabízí jaksi sám – protože stát nemá zájem.
Pokud si roli sčítacích komisařů osobuje Česká pošta a pokud Česká pošta stále ještě reprezentuje stát, dělá mu špatnou reklamu a špatnou službu. Když loajální občan najde v poštovní schránce lístek od „svého“ poštovního komisaře a zjistí, že by se s ním musel setkat ve své pracovní době, co udělá? Měl by mu zavolat a domluvit se na jindy – tak jako třeba s plynaři či vodaři. Ale ouha, na lístku je sice jméno komisaře i číslo jeho průkazu, ale žádný kontakt.
Ke zjištění, že pošta svou roli ve sčítání lidu nezvládá, nejsou zapotřebí sofistikované analýzy, stačí tato zkušenost. A použití selského rozumu vede k otázkám. Proč Radek John vyměnil management České pošty, když teď se ukazuje, že i „nová“ pošta selhává? Proč nabízí čím dál širší a modernější služby (dodávat mohutné balíky), když selhává u prostého doručování? Říká-li John, že jde o chyby starého managementu, to snad nemyslí vážně. Základní doručovací role pošty přece musí být na těch či oněch managementech nezávislá.
Možná by měl Radek John zřídit poštovního ombudsmana a odpovědnost hodit na něj. Ombudsman je kořením alibismu výkonných úředníků čím dál víc. Petr Fejk nastoupil jako ombudsman Českých drah, sám John zřizuje policejního ombudsmana – byl by v tom čert, aby neprošel ombudsman České pošty.
