Muzeu se stále nepodařilo dohodnout využívání náhonu, který jeho vodní unikáty zásobuje vodou. „Protože se oddálila dohoda o jeho koupi, byli jsme připraveni přijmout novou nájemní smlouvu. Ze tří majitelů ji ale zatím podepsali jen dva, další si vymínil úpravy jejího textu,“ potvrdil pracovník muzea Čeněk Kraus. Bez souhlasu majitelů nedají k odběru vody souhlas ani úřady, takže přestože náhon i řeka Bečva jsou plné vody, muzeum má smůlu.
Stále je přitom ve hře koupě náhonu. Ta ale stojí kvůli dalším odhadům ceny všech souvisejících pozemků - a tím také na souhlasu ministerstva financí. „Případ je velmi komplikovaný. Zjednodušeně řečeno: ministerstvo kultury žádalo naše ministerstvo o souhlas se sjednáním ceny vyšší, než bylo ocenění podle zákona,“ sdělil LN Radek Ležatka z ministerstva financí. Právě vyšší cena je jedním z problémů - podle úředníků totiž nevznikly odhady v souladu s předpisy. Proto podle Ležatky čekají na nový posudek i na další dokumenty týkající se dědictví, jehož předmětem náhon byl.
Předmětem tahanic je 2500 metrů čtverečních pozemků, jejich cena tedy jde do milionů korun. Náhon přitom v době, kdy dolina začala vznikat, patřil státu. Jenže na začátku 90. let jej muzeum vydalo v restituci. Jejich majitel Břetislav Paláček, kterému v okolí patřilo více pozemků, v roce 2008 zemřel. Parcely po něm zdědily jeho tři děti, a ty vypověděly nájemní smlouvu muzeu s tím, že nabízejí prodej náhonu. Muzeum přiznává, že samotné vydání náhonu bylo velkou chybou předchozího vedení, ale nyní už to nemůže napravit.
Náhon nyní patří sourozencům, kteří bydlí v různých částech republiky. Ti zdůrazňují, že muzeum nechtějí poškodit, ale že se chtějí domluvit. Právník a současně manžel jedné z majitelek Jaroslav Mahdalíček již dříve LN řekl, že je absolutně nenapadlo, jak náročné bude dohodnout se se státem na řešení. Naznačil, že fakticky je pro potomky zátěž náhon spravovat.
Návštěvníci, kteří do Mlýnské doliny zavítají, ji vidí pouze „staticky“. A to jim vadí. „Jel jsem sem, aby děti viděly mlýn v chodu, ne ho stát na suchu,“ svěřil se turista Matěj Hrázdný. A podobně se vyjadřují i další. Muzeum přitom kvůli potížím ani neupravilo vstupné. „K tomu nebyl důvod, přibyly další stavby, navíc stále doufáme, že se problém rychle vyřeší,“ říká Kraus.
Mlýnská dolina je sice nejmladší, ale pro většinu lidí také nejatraktivnější částí slavného valašského muzea. Výhoda je v tom, že předvádí historické technologie v chodu. Dřevěné části navíc může dlouhodobé sucho poškodit, takže otálení může způsobit škody.
***
TURISTICKÝ MAGNET Mlýnská dolina funguje 28 let Dolina s mlýny je nejmladší částí Valašského muzea v přírodě. Společně s Valašskou dědinou a Dřevěným městečkem tvoří jeho hlavní chloubu, která každoročně do Rožnova pod Radhoštěm láká desetitisíce lidí. Otevřena byla v roce 1982 a její součástí je například valcha, mlýn a pila, lisovna oleje či hamr. S výjimkou lisovny všechny mechanismy pohání voda. Umístění valchy, mlýna a pily je téměř přesnou rekonstrukcí situace, která ještě v první polovině 19. století existovala ve Velkých Karlovicích.
Vydání| Tato zpráva vyšla v prvním vydání
Regionální mutace| Lidové noviny - Čechy
