Bezúdržbová, barevná, účelná a pohodová. Slova nejčastěji skloňovaná v souvislosti s moderními zahradami jako by většinu českých zahrádkářů a majitelů rodinných domů míjela velkým obloukem.
Když se ovšem jde na věc šikovně, je možné v jedné zahradě spojit skoro všechny myslitelné potřeby jejích majitelů. A nezáleží na tom, jestli je velká jako pole, nebo maličká jako dlaň - třeba i rozměru terasy nebo balkonu.
Skoro bez práce, ale jen skoro Nehledě na tradiční zahrádkáře, časy se přece jen mění. Současné rychlé životní tempo všechny ty, kteří by rádi spočinuli v alespoň malém kousku zeleně, vede k myšlenkám na takzvanou bezúdržbovou zahradu. Nechceme být na rozdíl od svých rodičů a prarodičů otroky zahrady a trávit každý večer zaléváním nebo každý víkend pletím milionu záhonků.
Přirozené zahrady, které vypadají krásné jen jakoby mimochodem a skvěle se v nich bydlí, jsou v kurzu už několik let. „Je ovšem třeba si uvědomit, že ve skutečnosti dokonale bezúdržbová zahrada neexistuje. Vždy potřebuje někoho, kdo se o ni stará. Záleží jen na míře péče, jakou vyžaduje,“ říká Ferdinand Leffler, zahradní designér a zakladatel ateliéru zahradní architektury Flera.
Další „místnost“ k zařízení Má-li zahrada opravdu sloužit jako plnohodnotný relaxační prostor, je potřeba ji správně zařídit, stejně jako každou jinou „místnost“ v domě. „V ten moment je důležitá práce zahradního architekta,“ upozorňuje Ferdinand Leffler.
„Ačkoliv si to lidé často neuvědomují, dobrý architekt je nenásilně přinutí odpovědět si na zásadní otázky ohledně organizace i využití zahrady. Dokáže tak odhalit a sladit jejich potřeby, včetně třeba toho, že děti chtějí mít v minizahradě pingpongový stůl, maminka bylinkový záhon a všichni nějaký zašívací kout.“ Sám přitom doporučuje před plánováním a osazováním nějakou chvíli v prostoru zahrady pobýt. Prohlédnout si ji, zjistit, ve kterých koutech je nám dobře, odkud máme výhled na sousedův kompost, kam v poledne svítí nejvíc slunce.
Ani fakt, že po stavbě nebo rekonstrukci domu nezbudou na realizaci zahrady peníze, podle něj není problém. „I v takové chvíli je lepší nechat si vypracovat návrh a pak na zahradě pracovat postupně. Od začátku si totiž budete jisti, že postupujete správnou cestou k určitému cíli, a vyvarujete se zbytečných chyb,“ radí architekt.
Jeho rada neztrácí na významu ani v době, kdy se trend přesouvá směrem k přirozeným zahradám. Jedno je totiž jisté: rádoby módní styl okázalých magazínových zahrad s pestrobarevnými, pečlivě tvarovanými keři a stromy, vybavené často plastovými napodobeninami honosného zahradního nábytku, pomalu ustupuje.
„Lepší je na nic si nehrát a nechat přirozenou nejen zahradu, ale i doplňkové materiály v ní,“ radí Ferdinand Leffler. Nakoupit dřevěný nábytek a dřevěnou krytinu terasy nebo naopak přiznat surovou krásu betonu, z něhož je vytvořený zahradní bazének či jezírko.
Na šarmu zahradě nepřidá ani přílišná barevnost a pestrost. „Samozřejmě na tuhle otázku existuje spousta různých odpovědí, ale já jsem zastáncem umírněnějších variant. Takových, kde mohou vyniknout přírodní tóny jednotlivých dřevin i zeleně a několik základních odstínů vybraných květin, než aby měl každý záhonek mnoho barev i textur a zahrada tak působila rozptýleným, neharmonickým dojmem,“ říká architekt.
Tam, kde to jde, budou přirozenější namísto záhonů neohraničené plochy travin a květin, které volně přecházejí do cestiček nebo trávníků. Kdo chce mít cestičky bez jediného stébla, se při jejich udržování sice o něco víc zapotí, ale užije si nerušený pohled na přírodu. Ferdinand Leffler nedoporučuje ani tolik oblíbenou mulčovací kůru. „Kdo se jednou podíval pod ni a viděl všechny houby a plísně, už ji nikdy nechce. Když je záhon dobře osazený, během dvou tří let zaroste a žádná kůra na něm není potřeba.“ Stromy a květiny z výletu Díky pečlivému rozplánování zahrady je snadné dosáhnout potřebné harmonie celého prostoru. Nestačí ale, aby spolu jednotlivé rostliny jakž takž barevně ladily a neubíraly jedna druhé vláhu nebo místo na slunci. Zajímavá a pohodová zahrada by navíc měla vyprávět svůj vlastní příběh. „Jaký bude, záleží jen na vás, ale rozhodně by měl mít všechno, co správný příběh potřebuje - zápletku, chytlavý děj i pointu,“ vysvětluje Ferdinand Leffler. „A důležité je i to, že to bude osobní příběh vaší rodiny, ne sousedů nebo někoho z časopisu.“
Zahradu můžete plánovat jako jeden velký přehledný prostor, nebo v ní cíleně vytvářet různá zákoutí. Důležité je snažit se celou kompozici provázat určitou linkou, například skladbou rostlin. „Samozřejmě je možné osázet zahrady spoustou různých dřevin i keřů, ale nejlépe nakonec vypadají ty, které se u nás přirozeně ve svých kombinacích vyskytují,“ říká zahradní architekt. Zkuste si třeba po výletu po Čechách zjistit, jak se jmenovaly květiny a stromy, které se vám líbily. Je docela dobře možné, že se budou hodit přesně pro vaši zahradu.
