Unikátní výstava jednoho z nejvlivnějších malířů počátku 20. století Amedea Modiglianiho se chystá na podzim v Museu Kampa.
Amedeo Modigliani u nás nikdy svou výstavu neměl, i když právě v Československu se v předválečném období představily některé další významné osobnosti francouzského umění a orientace na Francii byla dlouho dost výrazná. Řada českých umělců tam léta žila, a někteří dokonce organizovali výstavy francouzského umění u nás.
Tak se v Praze už v roce 1902 zásluhou svého žáka Josefa Mařatky představil August Rodin a šlo zároveň o jeho první výstavu v cizině. Náš stát také za první republiky velkoryse nakoupil francouzské moderní umění, které je dnes chloubou pražské Národní galerie. Ale Modigliani z této linie nějak vypadl. Před nedávnem byl sice jeden z jeho známých obrazů zapůjčen do Národní galerie, ale to je asi tak všechno. Tentokrát se však naskytla šance připravit v Praze jeho větší výstavu z italských sbírek.
Ne pařížská, ale italská škola V umělcově rodné zemi byl před časem založen archiv, který se jeho dílem systematicky zabývá. Podařilo se soustředit významnou kolekci kreseb, kterou doplňuje několik obrazů včetně portrétu Modiglianiho od jeho milenky Jeanne Hébuternové, který je překvapivě kvalitní. Dále jsou k dispozici i některé z umělcových slavných soch, odpovídajících svou jednoduchostí a sugestivní stylizací duchu jeho obrazů. Italové, kteří se konečně začali starat o malířův odkaz, se ho nyní snaží prezentovat ani ne jako představitele pařížské školy, ale hlavně jako italského umělce.
Italská strana nyní jedná s českou kurátorkou Monikou Burian, jež v Itálii pravidelně působí a vyváží tam mladé české autory. Seznámila se s Modiglianiho rodinou a systematicky připravovaný projekt nabídla pražskému Museu Kampa. Toto spojení by mělo svou logiku. Ukázalo se totiž, že Modigliani při jednom ze slavných pařížských Podzimních salonů vystavoval s Františkem Kupkou ve stejném sále. Tak se zrodila myšlenka, že by se oba umělci mohli opět setkat.
V expozici Musea Kampa je, jak je u nás dobře známo, zásluhou Medy Mládkové víc než 200 kreseb a obrazů tohoto slavného průkopníka abstraktního umění. Vedle něj by se objevil Amedeo Modigliani, takže by diváci u nás konečně měli příležitost setkat se s jeho dílem ve větším rozsahu, i když by nešlo o v pravém slova smyslu soubornou výstavu. Při zapůjčení každého dalšího obrazu by totiž nepředstavitelně narostly finanční náklady, které by v současnosti bez významné vnější pomoci nebylo možné zvládnout.
Osobnost Amedea Modiglianiho je stále velmi přitažlivá. Kdysi jej ve snímku režiséra Jacquese Beckera Montparnasse 19 ztělesnil francouzský herec Gérard Philipe a jeho partnerku Jeanne Hébuternovou hrála Anouk Aimée. Sběratel Amboise Vollard ve svých vzpomínkách zase litoval, že Modiglianiho při svém mimořádném citu pro objevování talentů opomněl.
„Modi“ však není pouhou legendou jen kvůli svému životnímu stylu a tragickému osudu, ale hlavně pro svůj nezaměnitelný malířský styl, který prý dokonce do značné míry ovlivnil pohled na ženy. Díky jeho až manýristicky krásným aktům byly v průběhu minulého století stále oblíbenější čím dál štíhlejší dívky. To jen nahrávalo módním návrhářům, protože pro enormně štíhlé, nebo až hubené postavy se nejsnadněji šije a nejlépe navrhují extravagantní, jinak vlastně nepoužitelné modely. Ale zpět k výstavě. Sex, drogy a tuberkulóza Amedeo Modigliani z dnešního pohledu patří k nejdůležitějším malířům počátku 20. století. Narodil se v livornské židovské rodině, studoval v Itálii, ale proslavil se až za svého pobytu v Paříži. Tam žil bohémským životem, který později inspiroval básníka Andrého Salmona k až exaltovaně napsané životopisné knize, v níž se zabývá nejen jeho dílem, ale hlavně způsobem života.
Líčí, v jak nuzných podmínkách se jeho talent rozvíjel, jak přes svoje vážné onemocnění - trpěl od časného mládí tuberkulózou - právě na své zdraví vůbec nebral ohled. Nevyhýbal se alkoholu, bral údajně i drogy, střídal milenky, které mu pro jeho krásu nadbíhaly. Také zemřel zcela vyčerpán ve věku třiceti pěti let. Přitom je ale pozoruhodné, že přesto zanechal poměrně rozsáhlé dílo, které obsahuje množství studijních kreseb a obrazů, jejichž základním tématem je ženská krása. Vytvořil však i vynikající portréty řady přátel a některých výrazných osobností své doby.
Vernisáže připravované výstavy v Museu Kampa by se měla zúčastnit i malířova vnučka, která v současnosti žije ve Vídni. A rodina také velmi „slyší“ na Prahu, kde by se vlastně měla konat výstava v chystané podobě poprvé, a teprve potom by měla být přenesena i do dalších měst a zemí.
