Oslovil mě Pavel Kosatík otázkou, zda bych neměl nějaké fotografie do jeho připravovaného spisu o demokratech. Překvapilo mě to: fotografie k historickému tématu „čeští demokraté“? Vysvětlil mi, že jde o nějaké moje fotografie. Podivil jsem se, ale rád se podívám.
Já že bych byl demokrat? Jsem přítel demokracie, uznávám ji. Je to systém výhodný pro lidi, jako jsem já: že se nemusejí bát říkat cokoliv. Neboť to nemá na nic žádný viditelný vliv, proto to nikomu nevadí. Demokracie se ovšem vztahuje na různé obory naší činnosti, například na ekonomiku i na umění, ale já si plavu v demokracii slova. Co se různých jevů života týče, jsem spíš autoritář: neškodný, jelikož na mne nikdo nemusí dbát.
Demokracie je vhodná pro demokraty. Většina lidí však demokraty není: nemají třeba ponětí o souvislosti všeho, zájem o celou společnost a starají se jenom o svou omezenou věc.
A nezávisí to ani na vzdělání. Například ti developeři: zničí město z ješitnosti a touhy po zisku. A nic nepomůže názor lidí kolem nich: protože těch je menšina a nikoho to nezajímá.
Hned po převratu jsem cítil, že nějaká autoritativní skupina lidí (kdo ji měl ustavit a svolat?) měla formulovat cíle obnovené demokracie, předepsat postupy a jmenovat lidi na určitá místa. Pak teprve nechat demokracii všemu lidu. Myslím, že osvícený (vzdělaný, slušný...) panovník může pohnout něčím k dobru spíše, než k tomu všichni lidi dojdou a odhlasují si to.
Všechno špatné a škodlivé bylo přece z fungujících demokracií známo. Mělo se zakázat například předvádění násilí ve filmu a v televizi, hrací automaty, jež slouží zlému, život na dluh, agresivní reklama hyzdící krajinu i města. Ani se to nedá takto najednou vzpomenut. Je například nedemokratické zakázat žákům brát do třídy věci nesouvisející s vyučováním?
Je hloupé a nebezpečné dávat podniky veřejného významu a služby do rukou soukromníků. Proč!? Jaká zhovadilost, když levá kolej na železnici patří jiné firmě než pravá! Platy ředitelů a členů správních rad: přizpůsobit stupnici platů vyměřovaných podle námahy, zásluhy. Žádný obr nikdy nemůže podat výkon za 150 tisíc Kč měsíčně: fabriku přece, jež vynáší miliony, lze rozjet za plat sto tisíc.
Demokracie je však také způsob jednání s bližními. A tu jsem dost demokratem. Nic jsem nedělal násilím. Kde jsem byl nějakým náčelníkem, u indiánů nebo v Petlici, bylo to se souhlasem účastníků té hry. Paní Vaculíková, samozřejmě, mi říkává, že jsem diktátor. Ale to já jen v diskusi někdy řvu, jinak si nic nevynucuju. Ba skoro nic v domácnosti nemůžu dělat podle svého, protože ona má vždycky pravdu: ať je klid.
V politice jsem asi demokrat, když totiž netoužím po žádné moci. Obdivuju lidi, kteří v nebezpečí moci a s nařčením z ní jdou do politiky. Já mám rád, když věci samy nějak jdou, a já nemusím ani vědět, kdo vládne.
Pondělí Neff Úterý Vaculík Středa Baldýnský Čtvrtek Rejžek Pátek Šustrová Sobota Klíma
