Nebe se otevřelo, psaly v minulých dnech noviny v souvislosti s tím, že už se zase statisíce lidí mohou přemísťovat zbytečně z místa na místo. Zde by byla lepší zdrženlivější formulace. Kdyby se nebe skutečně otevřelo, vyrojil by se houf andělů v čele s archandělem Gabrielem a archandělem Michaelem na ohnivých ořích a ve zlaté zbroji a měli bychom co dělat, abychom před jejich spravedlivým hněvem vzali nohy na ramena a stihli se někam zahrabat. * Radek John je nejpopulárnější politik, stejně jako byl nedávno nejpopulárnějším televizním pátračem a před lety nejpopulárnějším českým spisovatelem. Před listopadem vydal nejpopulárnější romány ze života mládeže Džínový svět a Memento, oba probourávaly tabu: první byl proti démonizaci džínoviny a druhý varoval před toxikomanií. Už tehdy šel do všeho tvrdě. Lidé z undergroundu a z disentu čekali, že něco napíše o nich, protože on jediný to měl dovoleno. Prý se k tomu již schylovalo, pak se ale vrhnul na jiné věci. A už to nebylo tak populární. * Smíchovský starosta Jančík byl odvolán ze stranické funkce v ODS. Já jsem jednou viděl starostu Jančíka, jak se pomalu a s rozvahou pohybuje na rotopedu ve fitness klubu, který též příležitostně navštěvuji. Kdo ví, jak pan starosta vypadá, chápe, že jsem byl tím výjevem zaujat a nečekaně jsem uběhl o pět set metrů více, než jsem obvykle schopen. * Hitem dne je na internetu angažovaný klip mladých herců Mádla a Issové Přemluv bábu, v němž nabádají své vrstevníky, aby ti uvědomili své prarodiče, jaké nebezpečí všem hrozí, budou-li volit Paroubka. Starci byli vždy reakcionáři, to víme z Pavlíka Morozova, kterého ubil dědeček kulak za to, že jako pionýr udal svého tatínka, rovněž reakcionáře. Proto by měla mládež jít k pohovoru s dědečkem a babičkou také ozbrojena, případně staruchu rovnou majznout po hlavě sekyrkou, jako to udělal pokrokový Raskolnikov v jednom ruském reakčním románu, který napsal jeden ruský náboženský tmář a fanatik. * Jiří Paroubek je starý latiník a ciceronovec. V Právu vyšel jím podepsaný článek nazvaný Quo usque tandem..., jejž zakončil další latinskou větou: Fiat iustitia, pereat mundus. Latina je tajným dorozumívacím jazykem v ČSSD, na uzavřených jednáních i z bytu manželů Paroubkových je co chvíli slyšet zpoza dveří výkřiky: quo usque tandem – sacrum cumulus hromum elementum krucifixum – abutere Petra patientia mea! Pereat! Nemusím snad překládat. * Japoncům se nepůjčí Slovanská epopej Alfonse Muchy, protože by hrozilo, že s ní Japonci něco udělají, pravděpodobně pokecají omáčkou saké a umažou hořčicí wasabi. Zájem Japonců o rozměrné billboardy s výjevy z pohádkového světa praslovanských hobitů a kouzelníků ze země Ost jsou přitom hlubší: Japonci se totiž domnívají, že v oněch obrazech je zachycen jejich kosmologický mýtus, který má podobné znaky s naším. Též je tam stařec, který však vyleze na horu Fudži, nikoli na Říp, též má vidiny, mluví o květech sakury a rýžovém vínu a dvě z jeho dcer jsou i podle jmen Japonky: Teta a Kazi. Z toho plyne dlouholetá japonská afinita (příchylnost) ke všemu českému, například ke Špejblovi a Hurvínkovi, Karlu Gottovi (zvaný Goto) nebo ke Smetanově Vltavě, kterou si jinak těžko vysvětlit. Proto bychom jim ty plakáty půjčit mohli, vážili by si jich víc než my. * V souvislosti s tou islandskou sopkou: nemůžu si vzpomenout, který to řecký filozof se spustil do kráteru dýmající sopky, asi Etny nebo Vesuvu, aby si tam popovídal s Vulkanem, případně aby zjistil, jestli by mu ty sirné plyny nevyléčily chronickou rýmu. Kdo to jenom byl? Všechno se vygooglovat nedá? Neví to nějaký můj p. t. čtenář? * Tak se nám ten duben nějak zvláštně rozjel. Jak to je? Letos mi slavná fráze T. S. Eliota o tom „nejstrašnějším měsíci dubnu“ vůbec nepřipadá frází. A to ještě neskončil.
O autorovi| Jiří Peňás redaktor LN
