* LN Jste na vrcholu kariéry, dirigoval jste nejprestižnější orchestry. Ve Hrách o Marii Martinů čerpá ze svých kořenů. Můžete zhodnotit, jak ve zkušenosti zůstává pouto s rodnou zemí? Nebo jste již zcela světoobčan?
Nechci generalizovat, ale z vlastni zkušenosti mohu tvrdit, že vztah k místu, kde jsme se narodili, vyrůstali, prožili první lásku, získali první životní zkušenosti, je nesmazatelně vryt do duše člověka a spoluvytváří jeho emoční zázemí. Osobně to pociťuji silně, a přestože mne moje pracovní závazky často vedou do ciziny, můj domov je v Praze, v české přírodě. Je ale pravda, že jsem v průběhu let v sobě objevil vědomí sounáležitosti s jinými lidmi, nejen Čechy či Evropany, a tudíž i cosi jako euro- nebo světoobčanství jsem schopen pocítit.
* LN Dirigujete také v Metropolitní opeře. Z čeho podle vás pramení jistota, kterou diváci při přenosech z MET zažívají, a to že orchestr i zpěváci odvedou dokonalou profesionální práci?
Odpověď dáváte již ve své otázce – je to totiž právě ta úžasná a nezpochybnitelná profesionalita, která dává i běžnému představení v Metropolitní opeře punc nevšednosti. Dokonalé profesní zvládnutí všech úloh u všech účastníků vytváří základ, na němž můžete svobodně tvořit, a tvoříte-li svobodně, máte šanci se dotknout mimořádnosti.
* LN V našem prostředí je uvedení Janáčka i Martinů z hlediska návštěvnosti rizikové. Jak tento rozpor vidíte?
Pragmaticky. Je to smutný výsledek léta zanedbávané péče o estetickou a duchovní výchovu. Nejsou-li posluchači zvyklí přijímat celé spektrum podnětů, které nabízí minulost i současnost bez cílevědomě pěstovaného vnímání hodnot, smršťuje se jejich schopnost percepce na úzký okruh známých kusů. Tím jsou vysvětlena poloprázdná auditoria.
* LN Hry o Marii mají být výpravné včetně dvou set účinkujících. Není toto pojetí v rozporu s Martinů záměrem, který je chtěl udělat „v lidovém tónu“, jako návrat ke starému divadlu“?
Myslím, že Bohuslav Martinů dostál svému předsevzetí vytvořit operu v lidovém tónu a s návratem ke starému divadlu především v třetí hře Narození Páně a v druhé části Mariken, v místě, kdy herci hrají na návsi divadlo o Maškaronovi. V dalších scénách se inspiroval dramatickým textem Paskaliny a naplnil tento díl umně prokomponovanou hudbou plnou vášnivých tónů i úžasné pokory. Velký počet účinkujících je dán spojením tří sborů a odpovídá nárokům partitury, nepovažuji to za nadbytečný luxus.
* LN Máte vzácnou možnost dívat se na domácí prostředí s nadhledem. Vidíte tu talenty schopné prosadit se – co byste jim radil?
Jsem si jist, že máme řadu talentovaných umělců, kteří mají co nabídnout ostatním v mezinárodním měřítku. Radit se necítím být povolán, ale myslím, že nejdůležitější je zůstat za všech okolností věrný svým uměleckým zásadám, svému krédu.
