Úterý 19. března 2024, svátek má Josef
130 let

Lidovky.cz

Muž k pronajmutí

Česko

Ne, nejde o sex. Každopádně ne v případě takzvaných hodinových manželů: ti jen sestaví skříňku, přitlučou na zeď polici, zapojí pračku. I když někteří z nich přiznávají, že se s milostnými návrhy od žen už setkali, striktně je odmítají. To gigolo alias profesionální společník může odmítnout jen těžko...

Jana Hájková (64) z Děčína nedávno ovdověla. Po manželovi jí zůstal byt a chalupa. „Manžel mi strašně chybí. Nejen že se mi po něm stýská, ale od té doby, co není, mi všechno padá na hlavu. Už dvakrát jsem volala opraváře kvůli různým závadám – jednou to je rozbitá pračka, pak zase vyteklá lednice. Na tyto úkony vám řemeslníci přijedou, ale když jsem se snažila sehnat někoho na výměnu vybité baterie v autě nebo upevnění poličky v obýváku, nepochodila jsem. Nezbylo mi než poprosit hodného souseda,“ vypráví rezignovaně a dodává, že souseda nemůže věčně se svými starostmi otravovat a nového manžela si pořizovat nemíní.

Právě pro paní Hájkovou a jí podobné je určena služba „hodinový manžel“ – profese, zažívající u nás boom.

Ferda Mravenec, práce všeho druhu Nikdy nepřijde pozdě. Nebudete mu muset skočit pro pivko a svačinu. Neřekne vám, že něco nejde, a nebude při práci koukat na fotbal. Dokonce po sobě uklidí – slibují webové stránky hodinového manžela Kamila Cita (41) z Havířova. Kamil pracuje v oboru rok a půl, s trochou nadsázky by se dalo říci, že je začátečník. Přesto si poptávku po svých službách nemůže vynachválit. „Během prvních devíti měsíců podnikání jsem měl přes dvě stě zakázek. To není na začátek zrovna málo. Zakázek přibývá, klienti volají znovu a doporučují mne dále. Zaměřuji se na opravy, úpravy, montáže, demontáže téměř čehokoli, vrtání, čištění koberců a čalouněného nábytku, úklid malý i velký. Já věci i zákazníka přivezu, odvezu, nakoupím...,“ vypočítává svoji nabídku a zní tak trochu jako Ferda Mravenec, práce všeho druhu.

Kamil Cit se evidentně strefil do díry na trhu stejně jako jeho pražský kolega Pavel Kofroň (40), o kterém natočila pořad italská televize RAI 3 jako o kuriozitě, kterou v Itálii nemají. „Oni to pojali jako možnost pro nezaměstnané, jak si vydělat peníze, protože ‚každý chlap přece umí našroubovat žárovku nebo vymalovat byt‘. Jenže v tom se podle Kofroně Italové mýlí, být hodinovým manželem prý není nic snadného.

„V první řadě musíte být manuálně zruční a mít peníze na nákup profesionálního vybavení. Také se musíte neustále vzdělávat, protože technologie se pořád zdokonalují. Když vám někdo řekne, abyste mu zapojil televizi, předchází tomu studium manuálu, který je třeba i v cizím jazyce.“ Kofroň tvrdí, že velmi často dělá kromě údržby i opravy nedodělků po řemeslných firmách. „Kdyby firmy pracovaly perfektně, pak bychom my, hodinoví manželé, měli mnohem méně práce. Spoustě řemeslníků je úplně jedno, že odevzdají nedokončenou práci. Jedna moje klientka mi řekla, že ji řemeslník, kterému si stěžovala na špatně vydlážděnou podlahu, odbyl slovy: Na to si zvyknete... Tak to by mě čert vzal, zákazník je přece náš pán,“ rozhořčuje se Kofroň. Móda z Východu Možná že čeští řemeslníci jsou lemplové, rozhodně si však nezadají s těmi, co operují na východ od našeho území. Ruští „machři“ za sebou nechávali tolik nedodělků, až Moskvanku Ninu Rachmaninovou napadlo, že využije mezery na trhu a založí firmu na „pronájem manželů“, kteří by nejen zachraňovali to, co napáchali jejich předchůdci, ale také by poskytovali údržbu domácností, opravovali závady, malovali, tapetovali, sekali trávu nebo nakupovali. Firmu rozjela před sedmi lety a nestačila se divit. Zájem Moskvanek předčil veškerá její očekávání. „Telefony drnčely od rána do večera a naši zaměstnanci nevěděli, kam dřív skočit,“ pochlubila se médiím. O fungující službě se dozvěděl i Vladimír Šimík z Brna a stal se tak historicky prvním hodinovým manželem v České republice. V roce 2005 se k jeho agentuře přidal i současný společník Pavel Říha. Většina hodinových manželů nabízí pomoc se vším, co souvisí s domácností, prostřednictvím svých internetových stránek.

Ačkoli by se podle názvu zdálo, že služby hodinových manželů budou určené hlavně osamělým nebo starším ženám, volají i otcové od rodin, kteří jsou buď zaneprázdnění, nebo prostě některé věci doma dělat nechtějí (neumějí). „Připadalo mi kuriózní, když si mě zavolal klient, abych vyměnil žárovku a zapálil plynová kamna. Když jsem na místě zjistil, že to je špičková kapacita ve svém oboru a že si mě najal prostě proto, že se s tím nechtěl obtěžovat, už jsem se ničemu nedivil. Není za co se stydět – já bych zase nerozuměl jeho práci,“ komentuje to Pavel Kofroň.

Často bývají zadavateli práce muži, ale objednavatelkami ženy. „My chlapi jsme hodně citliví, máme ta svoje velká ega,“ směje se Kofroň, „dialog mezi manželi probíhá asi takto: chlap řekne – hele, tohle já dělat nebudu. Žena se naštve, objedná hodinového manžela. Manžel jde ven, aby u toho nemusel být, jenže když přijde domů, po očku kontroluje, jestli mu to ten cizí chlap nějak nezkazil.“

Řada žen už „vypůjčeného chotě“ vyzkoušela. Když jsou spokojené, doporučí ho známým. Přímé doporučení je podle Cita i Kofroně nejčastější forma, jak se ke klientkám (klientům) dostávají.

Hodinový manžel může zafungovat i jako životabudič umírajícího vztahu. „Půl roku jsem prosila manžela, aby vymaloval komoru. Na tak malý prostor malíře neseženete. Pořád měl dost času, až jsem zavolala hodinového manžela. Přinesl si barvy, štětky, dokonce i přezůvky. Nechtěl ani jídlo, ani pivo, byl příjemný a rychlý. Uklidil po sobě nepořádek a za tři hodiny byl pryč,“ libuje si Jarmila Novotná z Prahy. „Když přišel manžel a viděl, že cizí muž musel udělat za peníze to, co on by zvládnul také, cítil se trapně. Teď už takové drahoty nedělá.“ Kolik za to?

Ceny za tyto služby začínají v regionech na 160 korunách, v Praze na 190, ale běžně přesahují 300 korun. Každá další hodina je ovšem levnější a při celodenní práci je valná většina těchto „manželů“ ochotná smlouvat. Pavel Kofroň z Prahy nabízí svoje služby od 190 Kč na hodinu. „Samozřejmě, že si nebudu účtovat stejně za výměnu žárovky jako za sekání dřeva nebo škrábání zdi. Cena se odvíjí od náročnosti práce,“ tvrdí. Kamil Cit z Havířova nemá svoje pracovní úkony ohodnoceny pevnou hodinovou sazbou, podle něj by to zákazníky odradilo.

Pokračování na straně II

Muž k pronajmutí

Dokončení ze strany I

Cenu stanovuje až na místě po dohodě se zákazníkem – dle náročnosti práce, vzdálenosti a s ohledem na sociální podmínky zákazníka. Má propracovaný systém slev například pro osoby starší 60 let, zdravotně postižené a stálé klienty. Kamil Cit tvrdí, že to není práce, z níž by zbohatl. „Žít se z toho s trochou skromnosti dá. Ale hlavně, tahle práce mě baví, protože má smysl.“

Ve stejném duchu mluví i Pavel Kofroň. O budoucnost své profese strach nemá. „Řemesla upadají. Dnešní mladí chlapi umí programovat, manažovat firmy, ale vzít kladivo do ruky? Přivrtat konzole? To už dneska dělá málokdo. V kdejaké počítačové hře ‚postavili‘ miliony domů, ale o zedničině nevědí nic.“

Hodinoví manželé tráví celé dny v domácnostech cizích žen, sexuální služby však neposkytují. „Moje žena nemá sebemenší důvod žárlit. Mám spokojenou rodinu a zřejmě to ze mě i vyzařuje, tak jsem se s žádnými sexuálními návrhy nesetkal. Musím přiznat, že jsem tomu velmi rád,“ vypráví Kofroň, „nevím totiž, jak bych z takové situace vybruslil, aniž bych tu dámu urazil.“ Ani Kamil Cit z Havířova erotiku neposkytuje. „Ale poptávka by byla! Pár žen mě testovalo, jestli bych byl ochoten,“ směje se. Na svých webových stránkách má symbol milenecké dvojice červeně přeškrtnutý, aby bylo jasné, že termín hodinový manžel neznamená, že je to manžel se vším všudy.

Gigolo alias společník Toužíte-li po erotice, zapomeňte na hodinového manžela. Tady pomůže jen váš regulérní manžel, přítel, milenec… nebo gigolo.

S Lukášem (příjmení nechtěl prozradit) jsme se měli sejít v kavárně na pražském Andělu. Omluvil se čtvrt hodiny před určeným termínem: prý si uvědomil, že publicita by ho mohla spíš poškodit. „Ztratil bych důvěru klientek, kdyby se dozvěděly, že jsem o nich něco vykládal v médiích,“ vysvětloval do telefonu. Nakonec ale svolil alespoň k telefonickému rozhovoru.

„Napište tam ale hned v úvodu, že nejsem žádný gigolo ani prostitut. To, co dělám, se jmenuje profesionální společník. Gigolo totiž zavání rovnou sexem, a to je naprosto mylná představa,“ kladl mi na srdce. „Milování je jen možným, ale zdaleka ne nutným a ani ne nejčastějším vyústěním večera, který věnuji klientce. I ženy mají rády sex, ale nejdřív toho člověka potřebují poznat. A to nějakou dobu trvá. Spousta z nich navíc netouží ani tak po sexu, jako po porozumění, popovídání. Doma mají troubu, se kterým si už dávno nemají co říct – ani v posteli, ani mimo ni. Někdy s nadsázkou říkám, že jsem spíš psycholog než gigolo,“ směje se třiatřicetiletý Lukáš. Právě proto se prý toto povolání také nehodí pro dvacetileté zajíčky.

Jako profesionální společník pracuje tři roky. Ze začátku si činností společníka jen přivydělával, záhy ale zjistil, že obojí se zvládnout nedá, a dnes je společníkem „na plný úvazek“.

O svých klientkách říká, že „všechny jsou svým způsobem zajímavé“. Těžko říct, jestli je to diplomacie, nebo si to opravdu myslí. „Dostanu se díky nim do nejrůznějších společností – například letos jsem s jednou ženou jel na ples do vídeňské opery.“

Jak už z předchozí věty vyplývá, profesionálnímu společníkovi k obživě nestačí hezká tvář a bujné svaly. Ba naopak, podle Lukáše může být příliš vypracovaná postava spíš na překážku. „Pokud jde ženě o doprovod do společnosti, nechce si s sebou brát žádného Ramba. Potřebuje muže, který je reprezentábl, umí se chovat a konverzovat na nejrůznější témata.“ Muž, který by chtěl tuhle práci dělat, by prý měl zapracovat spíš na svém vzdělání. Největší výhodou je, když se dobře vyzná alespoň v jednom oboru, ale zároveň má všeobecný rozhled. „A taky musí umět aspoň anglicky. Už mnohokrát se mi stalo, že na firemním večírku, kam si mě žena vzala, byli i její zahraniční kolegové. Kdybych anglicky nemluvil, takový kšeft bych nikdy nedostal.“

Z řečeného pak samozřejmě také vyplývá, že služby profesionálního společníka nejsou levné. Pevné taxy neexistují, vše je podle Lukáše na dohodě. Hodina povídání u kávy či vína nebo asistence při nákupech v obchodním centru (i k tomu si ženy společníky najímají) vyjde ale prý zhruba na šest stovek, doprovod na celý večer od tří tisíc výš. Veškerá útrata je samozřejmě na klientce – což platí i pro případ, že si společníka objedná třeba i na dvoutýdenní dovolenou. Na rytířství se tady nehraje. Je těžké uvěřit, že sex je v pořadí činností profesionálního společníka až na posledním místě… „Musí tam být oboustranná přitažlivost, jinak bych do toho nešel. Já ale ženy opravdu obdivuji, myslím, že skoro každá je svým způsobem krásná. A právě v tom, že já jsem – na rozdíl třeba od jejich manžela – schopen tu krásu objevit a polaskat, spočívá asi to nejdůležitější na mé práci. Ženy si neplatí vlastní sex, ale docenění a obdiv ze strany muže. To je pro ně daleko důležitější.“

***

Když manžel viděl, že cizí muž musel za peníze udělat to, co on by zvládl také, cítil se trapně. Teď už s drobnými opravami takové drahoty nedělá. Jarmila Novotná

Autor:

Akční letáky
Akční letáky

Všechny akční letáky na jednom místě!