Neuvěřitelných sta let se dnes dožívá francouzský antropolog Claude Lévi-Strauss. Vědec, jehož jméno se stalo synonymem strukturalismu. Muž, který svým dílem smazal hranice mezi exaktní vědou, krásnou literaturou, fantazií i uměním. Člověk, jenž tvořivě, s příslovečnou francouzskou elegancí a interdisciplinární zlotřilostí, překračoval hranice různých vědních oborů, aby vytvořil nové vědecké paradigma: „Svět podle Lévi-Strausse“. Svět strukturální antropologie. Svět indiánské mytologie. Svět, ve kterém vše prostupující vztahy fatálně určují osudy lidí i kultur.
Lévi-Strauss i jeho knihy jsou nadčasové. Jsou výzvou pro jeho oponenty i přívržence. Všichni totiž svorně přiznávají: Lévi-Strausse lze tvrdě kritizovat i láskyplně přijímat. Nelze jenom jediné. Obejít ho... Mladý muž na visuté hrazdě Na počátku našeho příběhu se setkáváme s Lévi-Straussem jako mladým mužem. Píše se rok 1932 a náš hrdina právě ukončil studium práv a filozofie na pařížské Sorboně a zahájil dráhu učitele na střední škole. Je v mírné depresi z toho, že by jeho život měl být redukován do stále se opakujících, stereotypních přednášek na předem stanovené středoškolské téma. Má pocit neukojené „neolitické inteligence“. Touhu jít dál a stejně jako dávní zemědělci vypalovat nové části džungle a proměnit ji v úrodnou půdu. Touhu neomezit svůj život na opakující se rutinní pedagogickou práci.
Možná právě proto v roce 1933 dychtivě přečetl knihu Roberta Lowieho Primitivní společnost (1920) a objevil tak americkou kulturní antropologii. Vědu, která studuje svět cizích kultur prostřednictvím terénního výzkumu, v jehož průběhu antropolog žije mezi členy studované společnosti a provádí zde dlouhodobé zúčastněné pozorování. Proto nezaváhal, když mu jeden z jeho bývalých vysokoškolských učitelů sociolog Célestin Bouglé nabídl, aby odjel do Brazílie a pomohl zajistit výuku na univerzitě v Sao Paulu.
Svůj antropologický sen si Lévi-Strauss ale splnil až v letech 1938 a 1939, kdy realizoval terénní výzkum indiánů v centrální Brazílii. Tuto cestu později sugestivně popsal v autobiografickém cestopise Smutné tropy (1955), který jej proslavil v širokých vrstvách laické veřejnosti. Důležitější ale bylo, že vědecké výsledky této expedice mu získaly úctu amerických antropologů a umožnily mu vstoupit do světa neomezených možností americké kulturní antropologie.
V průběhu druhé světové války Claude Lévi-Strauss působil na New School of Social Research v New Yorku, kde se stal součástí intelektuálního vrcholku vlny evropských emigrantů, mezi nimiž byli světoznámí vědci a umělci. A právě zde se jeho metodologická základna, tvořená filozofií a antropologií, změnila v trojúhelník, jehož vrchol vytvořila lingvistika.
V roce 1942 se totiž seznámil s jazykovědcem Romanem Jakobsonem, který mu odhalil sílu lingvistické metodologie. Spojení nespojitelného bylo dokončeno: Filozofie inspirovala Lévi-Strausse k hledání univerzální lidské přirozenosti. Antropologie mu poskytla empirická data o kulturní rozmanitosti lidstva. Lingvistika mu dala metodu a pomohla mu formulovat ústřední dogma strukturalismu - tezi, podle níž žádný prvek nemá smysl sám o sobě, ale nabývá jej tím, že vystupuje v opozici ve vztahu k jiným prvkům. Toto tvrzení, spojené s vírou v prioritu vztahů před prvky systému, se stalo jádrem strukturalismu. Muž, který se směje Po svém návratu do Francie v roce 1947 Lévi-Strauss zahájil vítězné tažení strukturalismu a sociální antropologie. V roce 1959 založil laboratoř sociální antropologie na College de France, ze které vybudoval jedno z nejvýznamnějších center světové antropologie. Manifestem Lévi-Straussova strukturalismu se stala kniha Strukturální antropologie (1958), následována pracemi Rasa a historie (1962), Totemismus dnes (1962) a Divoké myšlení (1962).
V průběhu 70. a 80. let tvořivě aplikoval metodologii strukturální antropologie na výklad indiánských mytologií. Výsledkem byl monumentální čtyřdílný vědecký a umělecký opus nazvaný Mythologica (1964 až 1971).
V něm Lévi-Strauss dovedl svoji teorii binárních kontrastů k dokonalosti. Na základě analýzy mnoha set indiánských mýtů dešifroval stovky opozic, které jsou různými variacemi na odvěké téma vztahu přírody a kultury. Vědci ale byli jeho strukturální interpretací světa mýtů fatálně „ztraceni v překladu“. Někteří fascinovaní či okouzlení, jiní šokovaní nebo pohoršení. Nikdo ale nevěděl, kde končí mýtus indiánů a začíná narace Lévi-Strausse. Navzdory protichůdným hodnocením tohoto díla se ale všichni shodli na tom, že strukturalismus jako metoda výkladu světa, má svůj význam. Píše se rok 1973 a nově zvolený člen Francouzské akademie věd Claude Lévi-Strauss se směje... Až budu starý muž... V roce 1982 odchází Lévi-Strauss do důchodu. Sice dále publikuje, ale stále více se stahuje do soukromí. Postmoderní svět jej děsí a unavuje. Všude kolem vidí narůstající zkázu, která ničí přírodu i zbytky jeho milovaných přírodních národů. Tuto situaci ale odmítá komentovat. A pokud ano, pak s lehkou nostalgií slovy: „Odpovědi na otázky, které mě celý život zajímaly, naleznete v mých knihách...“ Claude Lévi-Strauss žije...
Claude Lévi-Strauss
Francouzský antropolog a filozof (na snímku z roku 1949), významný představitel strukturalismu se narodil 28. 11. 1908 v Bruselu. Vystudoval práva i filozofii na Sorboně. Za svého pobytu v Brazílii, kde vyučoval, podnikl několik výzkumných expedic do Mato Grossa a okolí Amazonky. Svými pracemi o mýtech, příbuzenských strukturách a struktuře myšlení a jazyka ovlivnil celé generace nejen etnologů a antropologů, ale i filozofů, historiků a teoretiků literatury, kultury a umění.
O autorovi| Václav Soukup, Autor přednáší kulturologii a antropologii na FF UK v Praze vysokoškolský pedagog
