Zkuste si cvičně zauvažovat. Která evropská země a co konkrétně nechá rozhodnout své občany v referendu? Že by se berlínská vláda ptala Němců, s jakými náklady zachraňovat euro? Nebo ta londýnská Britů, zda euro přijmout? Kdepak. Už slovo referendum čpí sírou. Vzpomínky na to, jak Francouzi i Holanďané pohřbili euroústavu a Irové museli až napodruhé schválit Lisabonskou smlouvu, jsou ještě živé. Tady se vymyká jen Švýcarsko.
Švýcaři mají odér zazobanců, kteří žijí z cizích peněz ve svých bankách, na vše kolem kašlou a už dvě stě let nevědí, co je to válka. Chceteli se přesvědčit, že je to jinak, podívejte se na výsledky včerejšího referenda. Švýcaři rozhodovali, zda zruší systém, podle něhož záložáci mají doma armádní zbraně. Dokážete si představit, že byste hlasovali proti takové změně? Že byste pokládali za normální jít na vojnu, pak doma pečovat o samopal, a navíc jít každý rok na cvičení (třeba střežit celebrity na fóru v Davosu) i skládat střelecké zkoušky? Možná si myslíte, že Švýcaři jsou cvoci, ale oni to za normální pokládají - alespoň těch 57 procent voličů, kteří na změnu řekli NE.
Uchovávat doma zbraně přináší rizika. Ale Švýcaři nezažili hromadné střílečky známé z Ameriky, Finska, Německa či Británie. Jejich rozhodnutí ukazuje něco jiného. V době, kdy většina evropských států své armády profesionalizuje, kdy končí s praxí povinných odvodů a kdy to mladá generace považuje už vlastně za nárok, Švýcaři řekli u volebních uren, že i tak zazobaná a bezpečná země, jako je jejich alpská konfederace, armádu potřebuje. Že potřebuje i odpovědné záložáky, kteří se doma starají o svěřené zbraně. Ano, ta společnost má pud sebezáchovy i vůli k obraně - a dokáže je prosadit i v lidovém referendu. Ukažte druhou takovou evropskou zemi.
