Téma uprchlíků z totalitního Íránu je aktuální a v kontextu artové kinematografie i atraktivní: vždyť kdo by se rád nedojal nad osudy několika prostých lidí a nezahrozil pěstí zlému zlému režimu. Celovečerní debut režiséra Arashe T. Riahiho sice podává o nejednoduché situaci svých hrdinů zprávu velmi autentickou, zároveň se mu však nedaří vyhnout se zbytečné líbivosti.
„Na chvíli svobodné“ jsou tři skupiny íránských běženců, které na cestě za svobodou v Evropě uvíznou v turecké Ankaře, kde potřebují získat víza. Mladíci Ali a Mehrdad se pokoušejí dopravit děti jejich rodičům do Vídně. Manželé Hassan a Lale cestují na Západ s malým synem. A potrhlého Kurda Manua okolnosti svedou dohromady s vážným postarším Íráncem Abbasem. Čekání na víza se vleče, fronty před místním úřadem OSN neubývají a okamžiky naděje se bleskově střídají se zoufalstvím...
Film se odehraje ve třech dějstvích. Nejdřív musejí uprchlíci strastiplně utéct ze své země – například pěšky přes zasněžené horské hřebeny, kde jedno z dětí málem umrzne. Pak sledujeme jejich každodenní přežívání v obrovské turecké metropoli, kde jsou jen kapkami v moři lidí s podobnými osudy. A nakonec se jednotlivé osudy samozřejmě rozuzlí – tu šťastně, tu tragicky.
Dnešní Rakušan Riahi žil v Íránu do svých deseti let a svůj film postavil na skutečných zážitcích svých krajanů. Ať už tedy jde o osudy postav, nebo o vyobrazení neveselého prostředí, autenticitu snímku upřít nelze. Jeho autor však realitu poněkud „zhollywoodizoval“ – zploštil ji a neubránil se sentimentu. Zatímco v první části se divák ještě zvědavě pídí po motivacích a pozadí hrdinů, prostředek filmu ho ukolébá neustálým střídáním scén radosti, úzkosti a naděje. Časté záběry nevinných tvářiček dětí a doufajících očí dospělých hraničí s kýčem stejně jako repliky typu „proč lidi potřebujou papíry, aby mohli být se svými rodiči?“ Apelativní patos celkem očekávaně vrcholí ve finále, které však některé z dějových linií ukončí velmi střízlivě.
Riahiho snaha obsáhnout realitu v co možná nejvíce aspektech vydala nevyrovnaný výsledek. Na každou silnou scénu (únos íránskou tajnou policií) tu připadá nějaká mělká (instantní láska k turecké aktivistce). Daleko nejpoutavější je příběh Manua, který by klidně vydal na celý film – ale to by bohužel byl film úplně jiný, než jeho autor zamýšlel.
HODNOCENÍ LN ***** Na chvíli svobodní (Ein Augenblick Freiheit)
Rakousko/Turecko 2008 Scénář a režie: Arash T. Riahi Kamera: Michael Riebl Hudba: Karuan Hrají: Navíd Akhavan, Pourya Mahyari, Elika Bozorgi, Sina Saba, Payam Madjlessi a další Distribuce v ČR: AČFK Premiéra: 7. 10. 2009
Známá tvář
Manu: Fares Fares Nejzábavnějšího člena uprchlické skupiny Manua hraje ve Švédsku usazený rodák z Libanonu Fares Fares. Český divák ho zná zejména z komedií jeho bratra Josefa Honem! Honem! nebo Policajti.
