Co se stane, až dvě válečné lodě z Íránu tento týden projedou Suezským průplavem? Prakticky se nestane vůbec nic, lodí takového typu pro projíždí kanálem tisíce. Ale dost zásadně se změní obraz Egypta ovládaného armádou namísto Mubáraka. Bude nahlodán image armády, jež se zapřísahala, že udrží kontinuitu egyptské politiky posledních let a její závazky.
Suez není – řečeno s Járou Cimrmanem – jen rýha v zemi. Je to komunikace, která měla, má a bude mít strategický i symbolický význam. Dokud Egypt nepodepsal mírovou smlouvu s Izraelem, nesměly Suezem proplouvat izraelské (ani válečné, ani civilní) lodě. Uzavření Tiránské úžiny pro izraelské lodě bylo v roce 1967 jednou z příčin šestidenní války a následného uzavření kanálu na osm let. Od roku 1979, tedy během trvání míru mezi Egyptem a Izraelem, nesměly Suezským kanálem proplouvat válečné lodě Íránu. V tom rozhodnutí bylo více než jen dohoda a symbolika.
V lednu 2002 byla v Rudém moři, na cestě z Íránu do Gazy, tedy mířící k Suezu, zadržena loď Karine A plná zbraní a výbušnin. Zadrželi ji Izraelci na základě informací CIA. Ten incident dobře ilustroval íránskou hrozbu v jiné kategorii, než jakou představuje obligátní vývoj zbraní hromadného ničení. Pokud teď Egypt, řízený vojáky, uvolňuje Suez pro íránské válečné lodě, znamená to, že má vůči Teheránu svou vlastní politiku, která se od té dosavadní zásadně liší.
Svou zvláštní politiku vůči Íránu má i Erdoganovo Turecko. Vystupuje proti íránské atomové hrozbě, ale tak, aby Írán udrželo na svém mocenském hřišti – třeba ve spolupráci s Brazílií. Zdá se, že něco podobného sleduje Egypt už teď, když začala rozhodovat armáda. Můžeme se těšit, jak to bude vypadat po volbách.
