(Pátek č. 31, 6. 8. 2010)
Dan Hrubý se pozastavil nad tím, že nulová tolerance konzumace alkoholu za volantem v zásadě kopíruje někdejší železnou oponu. Vážený pane Hrubý,
jsme země zákazů, jejichž dodržování pak bohužel, nebo bohudík (?), jen zřídkakdy někdo kontroluje. Patří sem i nařízení celodenního svícení motorových vozidel. Vyjma severských zemí, kde je nízké sluníčko, kopíruje také tento předpis bývalou železnou oponu (samozřejmě kromě NDR). Hlavně v obci považuji tento příkaz za zcela nesmyslný. Zažil jsem situaci, kdy jsem v koloně protijedoucích svítících aut přehlédl cyklistu nebo kdy jsem v SRN v lese málem přehlédl po hlavní silnici stokilometrovou rychlostí přijíždějící tmavé, ve dne neosvětlené auto, které podle tamních zákonů nic neporušilo. Zvláštní kapitolou jsou kolony v plném slunci svítících aut, která popojíždějí mezi nákupními centry a blikají na ty, kdo nesvítí, a nikoli na ty, kdo za volantem telefonují... Inu, móda či masáž mozku, která se možná přežene. Rozhodně je s podivem, že země od Tichého oceánu po bývalou železnou oponu na tuto povinnost ještě nepřišly.
Jiří Klimt, Dobříš
Prokletá MuslYMCA
(Pátek č. 31, 6. 8. 2010)
Ondřej Formánek přirovnal islámské kulturní a náboženské centrum, které má vyrůst v New Yorku nedaleko Ground Zero, ke střediskům křesťanské organizace YMCA.
Vážený pane redaktore Formánku, čím jsme si zasloužili, že naši organizaci spojujete se slovem prokletá?
Proč spojujete organizaci YMCA, která realizuje v naší zemi preventivní, volnočasové, sociální, kulturní, sportovní a jiné aktivity pro děti a mládež, s centrem, které má vzniknout kdesi v USA a se kterým také nesouhlasím? Že bude mít podobné služby, jako realizuje YMCA v USA? Když budete mít podobný účes jako nějaký trestaný člověk, mohu oVás říkat, že jste trestanec?
Ne, pane Formánku, nemohu... jsem slušný člověk a toto bych si nedovolil.
Filip Hušek Ředitel YMCA v Ústí nad Labem
Neměli jsme Husáka
(Pátek č. 32, 13. 8. 2010)
Veronika Bednářová vedla rozhovor s polským režisérem Krzysztofem Zanussim.
Vážená paní Bednářová,
udělal mi radost Váš rozhovor s režisérem Zanussim. Patří k intelektuálům, kteří zásadně ovlivňovali středoevropský prostor a na nějž novináři vlastně téměř zapomněli, není pro ně možná tolik atraktivní. Mně ale jeho filmy vždycky připadaly důležité a Váš rozhovor mě jen utvrdil v tom, jak zajímavý a výjimečný tvůrce to je.
H. Nováková, Příbram
