Naposledy spatřil člověk koně Převalského v přírodě roku 1969 nedaleko oázy Gum Tanga v mongolské části Gobi. Právě tam, poblíž osady Tachin Tal, počátkem 90. let minulého století nadace německého obchodníka Christiana Oswalda po konzultaci s místními experty založila aklimatizační stanici. V roce 1992 u bran aklimatizačního výběhu přistálo nákladní letadlo a dopravilo několik koní Převalského odchovaných v zoologických zahradách v Německu, Británii a USA. Divocí koně se ve stejném roce vrátili do Mongolska také v rezervaci Chustajn Nuruu, vzdálené asi 140 kilometrů západně od Ulánbátaru.
Letos pouze jedno hříbě Zatímco nedaleko mongolské metropole počty zvířat rostly ročně o deset procent - nyní zde žije přes 200 jedinců , v poušti Gobi nastaly problémy. Více než polovina dovezených převaláků nepřežila déle než rok. Dospělé koně v plné síle kosily choroby vyvolané krevními parazity.
Navíc zvířata zůstávala dva až tři roky v aklimatizačních výbězích, kde dominantní hřebci sváděli souboje o klisny. „Teprve další zkušenosti ukázaly, že je mnohem vhodnější dovážet maximálně dvouletí koně, kteří se lépe přizpůsobí parazitům i poměrům ve výběhu,“ říká Evžen Kůs, správce mezinárodní plemenné knihy koně Převalského. Do projektu se zapojila pražská zoo v roce 1998, když do pouště Gobi poslala jednoho hřebce a dvě klisny. Z nich přežila jen samice Zeta.
Obrat k lepšímu nastal poté, co aklimatizační stanici Christiana Oswalda převzala švýcarsko-německorakousko-mongolská skupina International Takhi Group. Změnila původní strategii aklimatizace a vypouštění koní z ohrady. Získala rovněž peníze na obojky se satelitní vysílačkou pro sledování pohybu stád ve volné přírodě. Hrozbu až polovičního úhynu dovezených zvířat se podařilo odvrátit. Na konci roku 2009 se v národním parku Gobi prohánělo už 148 kusů. Ale pak přišla pohroma. V abnormálně suchém létu nevyrostlo tolik vegetace jako obvykle. Poté nastala tuhá zima s metrovými vrstvami sněhu a mrazy přes čtyřicet stupňů. „Běžně tam bývá přibližně dvacet centimetrů sněhu a teploty 25 pod nulou,“ říká Evžen Kůs. Drsné podmínky znemožnily koním vyhrabat si dostatek potravy. Hlady, zimou a vyčerpáním uhynulo 98 zvířat.
Přirozený je úbytek okolo čtvrtiny, ale tady činil dvě třetiny. Nahradit tak masivní propad populace bude velice obtížné. „V období, kdy březí klisny bojují o přežití, přestanou plod ve svém těle vyživovat a embryo se doslova vstřebá,“ vysvětluje zoolog Evžen Kůs. Letos tento přirozený proces skutečně nastal a většina klisen neporodí potomka. „Podle zpráv, které máme z oblasti, přijde na svět pouze jedno hříbě,“ říká český odborník. Celkem tedy na podzim zůstalo v Tachin Talu jenom 51 převaláků.
Od jara do podzimu žijí divocí koně v menších stádech sestávajících z několika klisen a jednoho hřebce. Některá ze starších samic stádo vede, vůdčí hřebec obstarává jeho bezpečnost. Hřebci si navzájem konkurují a jiného soka v blízkosti nesnesou, proto jsou stádečka roztroušena v krajině. Před zimou agresivita samců klesá a jednotlivé harémy v oblasti se scházejí dohromady. Více očí více vidí a lépe se tak vzdoruje útoku vlků.
Zároveň je větší šance, že v početnějším stádu se najde zvíře žijící v oblasti už několik generací, které dokáže najít místo s mírnějšími podmínkami a větším množstvím potravy. V případě Tachin Talu je to čínská rezervace Kalameili v Džungarské pánvi, vzdálená vzdušnou čarou 170 kilometrů, kam se převaláci vrátili v roce 2002.
Osud koní mají v rukou politici Pokud se nepodaří počet koní v Tachin Talu zvýšit, je jejich osud zpečetěn. „V současném počtu může zdejší populace přežít jen v případě mírné zimy,“ říká Evžen Kůs.
Ještě v 60. letech minulého století přecházeli koně při tuhé zimě přes hory do Džungarské pánve, kde je zima mírnější. Ovšem původní populace zanikla y a noví koně Převalského vysazení v Číně a v Mongolsku už stezky neznají.
Putování stád na „zimní“ pobyt přes hranici bránila v 70. letech napjatá situace mezi Čínou a Mongolskem, tehdejším spojencem Sovětského svazu.
V současné době komplikuje situaci napětí mezi Číňany a Ujgury, kteří jsou v Džungarské pánvi doma. Nepokoje přerušily kontakty mezi čínskými a mongolskými ochranáři. Jedinou nadějí pro citelně oslabenou populaci v Tachin Talu je tedy vzájemná spolupráce mongolských a čínských odborníků při dovozu několika desítek koní z relativně početného stáda v chovné stanici Jimsar poblíže Urumči.
Na letecký transport zvířat z evropských zoo nemají dnes peníze už ani nejbohatší nadace. Složitý je i případný převoz koní z mongolské rezervace v Chustajn Nuruu. Je vzdálena přes 1300 km a krajinou nevedou skoro žádné silnice. Letecká doprava rovněž nepřichází v úvahu, protože mongolské aerolinie vyřadily z provozu letouny typu Antonov schopné přistát téměř kdekoliv.
Osud koní Převalského v Tachin Talu tedy závisí paradoxně jako už mnohokrát na politické situaci.
Evžen Kůs spoléhá ještě na dvě okolnosti. Krutá zima zredukovala nejenom stavy koní Převalského, ale mnohde uhynula všechna domácí zvířata - skot i ovce a kozy. Zní to cynicky, ale pro podstatně zmenšený počet převaláků tak zůstane v zimě více potravy. Další nadějí pro jejich přežití je fakt, že tuhou zimu přežili někteří divocí koně v docela dobré kondici. „Možná se tak přirozený výběr postaral o zachování nejzdatnějších jedinců,“ přemítá nahlas Evžen Kůs.
Optimismus dává příběh klisny Zety z Prahy. V Gobi žije už dvanáctým rokem, dala život sedmi potomkům. Její vitalita je nadějí i pro ostatní koně .
***
PŘIROZENÝ VÝBĚR
Zima a hlad letos citelně snížily počet koní Převalského. Stalo se v Tachin Talu, části Mongolska, kde člověk naposledy v roce 1969 spatřil převaláka v jeho původním prostředí a kam jej čeští zoologové společně se zahraničními kolegy v roce 1992 znovu vypustili. Přežilo pouze padesát jedinců. Možná tento přirozený výběr přispěje k zachování nejodolnějších jedinců, anebo je to začátek konce celé populace divokých koní zde vypuštěných.
Místa, kde dnes žijí koně Převalského v přírodě
nebo v aklimatizačních stanicích na území Asie
1 Chustajn Nuruu
(170)
2 Tachin Tal (50)
3 Jimsar (50)
4 Khomin Tal (15)
5 Kalameili (30)
čísla v závorkách
uvádějí současné
počty koní
Chov posledního druhu divokého koně musí v zoologických zahradách pokračovat, aby existovala záloha právě pro takový případ, jako se stal letos, zdůrazňuje Evžen Kůs z pražské zoo, který vede generální plemennou knihu koně Převalského.
Pražská zoo poslala v roce 1998 do aklimatizační stanice Tachin Tal jednoho hřebce a tři klisny. Letošní mrazy přežila klisna Zeta (vlevo), překřtěná Mongoly na Od (Hvězda). V národním parku Gobi porodila šest hříbat.
Nyní žije v zoologických zahradách téměř dva tisíce koní Převalského, v Mongolsku a Číně asi 255 jedinců. Převaláky z Evropy poprvé vypustili do jejich přirozeného biotopu Číňané v roce 1988, o čtyři roky později se totéž podařilo v Mongolsku.
