Objevy končí mnohdy v „zásuvce“, protože vědecké ústavy nemají na jejich uvedení do praxe peníze. A firmy se do nákladného výzkumu příliš nehrnou. Věda a soukromí podnikatelé se spojili v projektu profesorky Evy Sykové, ředitelky Ústavu experimentální medicíny AV ČR. V Praze tak před rokem vzniklo Inovační biomedicínské centrum, provozované dceřinou společností ústavu BioInova. Jak tento inkubátor během jednoho roku přispěl k využití badatelských poznatků v praxi?
Chodby myjí destilovanou vodou „Podlahu na chodbě před laboratořemi umýváme destilovanou vodou, samotný prostor výzkumných místností pak tzv. injekční vodou, což je jediná voda s certifikátem, že neobsahuje bakterie,“ říká Petr Lesný, vedoucí jištění jakosti ze společnosti BioInova. V jednom krychlovém metru vzduchu smí podle normy poletovat méně než 20 prachových zrnek o velikosti pěti mikrometrů. Pro srovnání - na horách, kam se jezdí za zdravým povětřím, se množství prachových částic vyjadřuje číslem 1012. „Většinou máme v laboratořích nula až pět, pokud počet stoupne nad tuto hodnotu, je to podle vnitřních předpisů varovný limit,“ dodává Lesný. Vzduch čistí řada filtrů a přetlak vytlačuje z výzkumných pracovišť každé smítko, které by tam mohlo při otevření dveří proniknout. Proud vzduchu se vhání na misky s živnými kulturami, aby se zjistilo, zda v prostředí nejsou bakterie. „Ve středoevropském regionu jsou naše laboratoře s čistotou třídy A určené pro zpracování lidských buněk jedny z prvních,“ zdůrazňuje Petr Lesný.
Co nejúzkostlivější hygiena je podmínkou k tomu, aby se v centru mohly vyvíjet přípravky a preparáty pro buněčnou terapii a tkáňové inženýrství.
Možná vyrobíme i ucho Rok po otevření má prostory v nevelké čtyřpodlažní budově pronajato několik firem. Společnost Chondros vyrábí náhradní chrupavky pro léčbu kolenního kloubu. Jde zejména o případy, kdy se pacient poranil při aktivním sportování. Jsou to většinou lidé ve věku 25 až 50 let.
Náhradní díly pro lidské tělo se vytvářejí z malého kousku chrupavky odebraného pacientovi. Úlomek se rozloží pomocí enzymů na jednotlivé buňky a ty je možné namnožit ve zkumavkách do takového počtu, že z nich pak ve formičce sestaví třeba 10x větší implantát.
Metoda je známa už 15 let, ale stále se vylepšuje pod vedením docenta Evžena Amlera. „Odborníci nyní zkouší využít poznatek, že silové vazby mezi buňkami chrupavky lze usměrňovat mechanickými impulsy. Pokud se záměr podaří, bude možné vytvářet náhradní díly o větších rozměrech. Třeba i boltec ucha,“ říká Petr Lesný.
Bez operací Další projekt využívá blízkého sousedství akademického Ústavu experimentální medicíny a na základě informací z výzkumů kmenových buněk vyvíjí přípravek pro léčbu diabetické nohy. To je stav, kdy odumírají v dolních končetinách cévky, a zásobování krví vázne. Kvůli tomu chybí v končetinách dostatek lymfocytů - bojovníků se záněty. Pak stačí, aby se diabetik zranil a pokud do rány vnikne infekce, hrozí velké riziko otravy organismu. Život pak zachrání jenom amputace nohy. U dospělých lidí se například v kostní dřeni nebo v tukové tkáni vyskytují kmenové buňky, které se nazývají mezenchymální.
Nyní se léčí diabetická noha právě těmito buňkami izolovanými z kostní dřeně. Vpraví se do míst, kde cévy chybí a postupně vzniknou nové vlásečnice. Ovšem dosavadní způsob dovoluje získat jen tři promile vhodných buněk ze všech odebraných. Navíc jsou nutné dvě operace.
Již dlouho je známa metoda, jak získat až desetkrát více potřebných buněk a ještě zlepšit jejich vlastnosti. Při léčbě by tak mohlo stačit pouze lokální umrtvení. „Nyní čekáme na povolení Státního ústavu pro kontrolu léčiv k výrobě tří šarží mezenchymálních buněk, které musí být stoprocentně stejné. Pokud dostaneme certifikát na jejich výrobu, můžeme nabídnout tento přípravek ke klinickému testování. Zkoušky potrvají ještě několik let,“ říká Petr Lesný.
Zmíněné buňky jsou rovněž významným zdrojem růstových faktorů a mají schopnost vytvářet novou kost. Nyní čeští lékaři společně s vědci z Ústavu experimentální medicíny AV ČR a s pracovníky BioInovy připravují projekt, jehož cílem je zaškolit zaměstnance jedné kliniky pro práci s těmito buňkami a zároveň jim poradit, jak s výsledky výzkumu naložit tak, aby zaujal případné investory.
Až o devět měsíců dříve Rakovina prsu je nejčastější nádorové onemocnění u žen. Ročně v Česku postihne až šest tisíc lidí, přičemž až 70 procent je úspěšně vyléčeno. Před časem se začal používat test, který dokáže odhalit nebezpečí až o devět měsíců dříve než standardní zobrazovací metody.
Z každého nádoru se můžou časem uvolnit zhoubné buňky a rozšířit se krví a lymfatickou tkání do celého organizmu. Usídlují se v kostech, játrech, plicích a v mozku, kde se množí a rostou, čímž ohrožují funkci životně důležitých orgánů.
Firma TATAA Molecular Diagnostics vyvinula test, který umožňuje kontrolu onemocnění právě díky včasnému odhalení cirkulujících nádorových buněk v krvi. Tak je možné přesněji nastavit léčbu a měnit ji podle aktuálního výsledku vyšetření před a po operaci, v průběhu chemoterapie i po ní.
„Cirkulující nádorové buňky přežívají v těle 12 až 48 hodin, podle jejich výskytu pak lze určit, jak terapie zabírá,“ vysvětluje princip Vendula Rusňáková.
Test vyvinutý v zahraničí původně identifikoval buňky podle tří genů. Pracovníci české pobočky zmíněné firmy test vylepšili a nyní rozpoznává 48 genů. Dokáže proto najít i pouhé dvě nádorové buňky v pěti mililitrech krve.
***
Z laboratoře do praxe
Slogan pro vědecké ústavy stále aktuálnější, ale kvůli nedostatku peněz mnohdy bezobsažný. Koncem září uplynul rok od chvíle, kdy v Praze zahájilo činnost Inovační biomedicínské centrum. Jaké má výsledky?
Vstup do laboratoří je dovolen pouze ve sterilní kombinéze. Centrum je ve střední Evropě unikátní svými čistými laboratořemi. V jednom krychlovém metru vzduchu smí podle předpisů poletovat maximálně dvacet zrnek prachu.
Budova se superčistými laboratořemi, ve kterých se vyvíjejí přípravky pro buněčnou terapii a tkáňové inženýrství, stála necelých 54 milionů korun.
