* LN Pokud jde o muže, zdá se, že je český basketbal na dně. Je to tak?
Nebo blízko dna. Jestli se po mistrovství světa žen nezaměříme na práci s mládeží a nezačneme s výchovou trenérů, bude náš basket pokračovat v sestupné tendenci. Už to není klasický sport jako dřív, trpí nezájmem rodičů a dětí i všeobecně menším zájmem o sport u nás. A činovníci, kteří v minulém režimu viděli nějaký smysl v tom, že se po zaměstnání věnovali sportu, a tudíž i basketu, na to teď nemají čas.
* LN Jak z takové situace ven?
Šampionát žen, který brzy začne u nás, by mohl být impulzem, ale jednoznačně se musíme zaměřit na výchovu nových trenérů. Bez toho to nepůjde.
* LN V Turecku začalo mistrovství světa mužů - v čem český basketbal zaostává za předními týmy?
V individuálních činnostech jednotlivců, fyzické připravenosti, agresivitě v obraně, v konkurenceschopnosti prostředí. Vše ale vychází z členské základny. Na školách je teď dominantním sportem florbal, pro který stačí mít plastovou hokejku a tenisky. Na basketbal sice potřebujete jen tenisky, ale jde o technicky a kombinačně náročný sport, jen osvojení základů trvá šest měsíců.
* LN Působíte v nymburském klubu, který se před lety vydal cestou angažování amerických hráčů. Je to vhodná cesta?
Myslím, že ano. Klasický příklad byl Maurice Whitfield, který u nás působil a pomohl i národnímu týmu, protože se podařilo získat pro něj občanství. Podobně to dělají i jinde. Bohužel tady to ztroskotávalo na obtížnosti související se získáním občanství a na nutnosti pěti let trvalého pobytu.
* LN Jsou podobní hráči špičkami i v mezinárodním basketbalu?
Nejsou, ale klubu i národnímu týmu mohou pomoci aspoň do jakéhosi středu Evropy.
* LN Víte, kdy reprezentanti hráli naposledy na mistrovství světa?
Tak to už musí být pěkně dlouhá doba, teď opravdu nevím.
* LN Bylo to v roce 1982. Jak daleko je podobná účast nyní?
Nejprve se naučme chodit, potom můžeme chtít běhat.
