Kdo nahradí Fučíka s Čapkem? Panteon Národního muzea zaplní přes padesát osobností |
Informaci, že Národní muzeum ve sbírce drahých kamenů uchovává místo přírodních drahokamů jejich uměle vytvořené verze, přinesl v pondělí server HlídacíPes.org.
„Zjistili jsme několik konkrétních věcí, případ diamantu a safíru, kde zjišťujeme, co se konkrétně a kdy stalo. Je to trochu detektivka. Ve sbírce určitě nepanoval pořádek,“ řekl serveru náměstek generálního ředitele pro sbírkotvornou a výstavní činnost Michal Stehlík.
Místo pětikarátového diamantu, považovaného za třetí největší z celé sbírky, jehož hodnota by se pohybovala kolem několika milionů korun, tak muzeum disponuje pouze bezcenným kusem broušeného skla. Kašmírský safír, jež by měl mít 19 karátů, zase není přírodní, ale laboratorně vytvořený kámen.
Pořizovací cena v roce 1978? 200 tisíc korun
‚Typické čecháčkovství.‘ Komunisté zuří kvůli odebrání Fučíkovy busty z Národního muzea |
Přitom pokud by byl safír pravý, byl by podle soudního znalce Jaroslava Hyršla, kterého server HlídacíPes.org cituje, extrémně vzácný. „Pokud je syntetický, jsou to jen stovky korun.“ Instituce za něj v roce 1978 zaplatila 200 tisíc korun. Ještě do roku 2010, kdy byla historická budova muzea kvůli rekonstrukci uzavřena, jej vystavovala pro veřejnost jako vzácný přírodní drahokam.
Jak se jednotlivé exempláře ve sbírce Národního muzea ocitly, není zřejmé. Mohly být mylně určeny jako přírodní již při jejich uložení. Více pravděpodobná se ale jeví varianta, že originály byly v průběhu času odcizeny a vyměněny za kopie.
K této možnosti, konkrétně pak k tomu, že minimálně diamant byl zaměněn během jedné z výstav v 60. a 70. letech minulého století, došla mimo jiné i zvláštní kontrolní skupina muzea, která se případem začala zabývat v listopadu 2016. Národní muzeum ale přitom podle serveru ví, že má ve své sbírce pouze sklo nejméně 14 let. Problém údajně začalo řešit pozdě.
„Muzejní zákon jasně říká, že ve chvíli, kdy zjistíte problém, musíte dohledávat dál a zjišťovat okolnosti. Kolegové postupovali tak, že hledali okolnosti, zjišťovali, jestli nedošlo k záměně, jestli není ten kámen uložen třeba někde jinde. Problém je i v tom, že inventarizační cyklus máme dvacet let,“ snažil se vysvětlit náměstek Michal Stehlík. Vědom si toho, že případná takto letitá krádež by byla již promlčena. Nebylo by tak možné za ni nikoho stíhat.
Podle kurátora Lukáše Zahradníčka, jenž sbírku přebíral v roce 2016, obsahuje sbírka zhruba pět tisíc položek. Z pěti stovek, které dosud stihl ověřit, bylo prý 70 špatně určených nebo šlo jen o syntetické verze přírodních kamenů. Vedle již zmiňovaného diamantu a safíru jde také mimo jiné o rubíny, korundy či alexandrity.
