Stavebnictví si líže rány z celkového hospodářského útlumu, navíc posíleného razantním státním šlápnutím na brzdu ve výstavbě dálnic. Pro ně a pro realitní sektor je to situace nepříjemná a jistě má svůj podíl na špatně se vyvíjející nezaměstnanosti. To, že v některých jiných zemích je vystřízlivění z realitního boomu ještě trpčí, je pro dotčené chabou útěchou.
Ale všechno zlé je k něčemu dobré. I to, že u nás letos nevznikne žádné nové nákupní centrum. Tedy pokud se podaří přesměrovat ekonomickou aktivitu někam jinam než do extenzivního stavebního rozvoje. Ve struktuře nákupních ploch jsme dohonili západní Evropu již před pár lety. Spočívalo to v tom, že kolem měst a podél dálnic vyrostly ostrovy nové civilizace. Jsou dostupné jen autem, takže posilují dopady majetkové nerovnosti, a jsou dobré jen k jediné věci – k celodennímu nakupování. Postrádají lidské měřítko i jakýkoli vztah k tradici i přirozenému životnímu stylu. Zřejmě si obchodníci všimli, že jsme se jich nasytili – nástup řetězců menších městských prodejen by tomu nasvědčoval.
Ať už za to může změna vkusu, nebo krize, přišlo to právě včas. Lze se obávat, že tito žrouti půdy zastarají a budoucnost si s nimi nebude vědět rady podobně jako s tzv. průmyslovými zónami a logistickými centry podél dálnic, jež má jen málokdo odvahu nazývat po pravdě sklady. Jestliže platí, že stavba je tím lepší, čím více funkcím se dokáže přizpůsobit, pak pro nákupní centra i skladové haly to vypadá bledě.
Snad se už ozývá hlad po životním stylu, který po sobě zanechá atraktivnější hmotné dědictví.
