Dvě velmi dávná data určila důvod pro vznik výstavy Královský sňatek, jejíž instalace v těchto dnech vrcholí v pražském domě U Kamenného zvonu. Se sedmistým výročím nástupu Jana Lucemburského na český trůn se připomíná i jeho sňatek s českou princeznou Eliškou Přemyslovnou 1. září 1310 ve Špýru a korunovace královského páru 7. února 1311 v Praze.
Včera kolem poledne přivezli do výstavní síně v pražském domě U Kamenného zvonu nejvzácnější exponát chystané výstavy. Je jím relikviář sv. Blažeje z Escorialu, zhotovený kolem roku 1305 pro krále Václava III. Tehdy se chystal na osudnou cestu do Polska, během níž byl v Olomouci zavražděn. Relikviář ve dvojím vyobrazení zachycuje mladého krále v motlitbě a jako prosebníka, který pokorně stanul před sv. Blažejem. Věc o to zajímavější, že jde o autentické podobizny, jež byly vytvořeny za králova života.
Už ve čtvrtek se v domě U Kamenného zvonu ocitl další výjimečný soubor exponátů: poklad ze Slezské Středy, který tvoří ženská svatební koruna, o níž se neví, zda patřila Elišce nebo jiné princezně či královně, která prošla pražským dvorem před rokem 1349, dále prsteny, náramky, náušnice, spony a mince. Je to jen malá část někdejšího českého královského pokladu. Kdysi se střádal z majetku a darů přemyslovských králů a královen a byl doplněn ještě za Elišky a Jana. Vratislavským židovským bankéřům jej svěřil Karel IV. před rokem 1349, když, patrně po korunovaci v Cáchách, nutně potřeboval finanční prostředky. Poklad byl poté – vzhledem k židovským pogromům v polovině 14. století – ukrýván v židovské čtvrti ve Slezské Středě a objeven až při stavebních pracích koncem osmdesátých let minulého století. Nyní je výběr z pokladu připraven v uzavřené klenotnici, aby si jej mohli prohlédnout návštěvníci výstavy, která bude pro veřejnost otevřena od 4. listopadu až do 6. února příštího roku.
Do návštěvnicky nesporně přitažlivého projektu se vedle pražských a polských institucí zapojila rovněž lucemburská vláda a město Lucemburk. Už sám výstavní prostor, původně gotický palác s nárožní obytnou věží, je podle autorů výstavy možno považovat za součást královské rezidence, která byla upravena pro novomanžele po jejich příchodu do Prahy. Symbolizuje spojení přemyslovské a lucemburské dynastie na počátku 14. století a svými dispozicemi, interiéry i originální výzdobou (raně gotické klenuté suterény, přízemí s původní kaplí, malby z počátku 14. století, oratoř v prvním patře, fasáda s dochovanými fragmenty sochařské výzdoby...) poskytuje adekvátní prostředí pro vzácné historické exponáty.
Ty připomínají v jednotlivostech život (a lesk) královského dvora, jeho výrazné osobnosti, ale také běžný život tehdejších Pražanů a také úroveň řemesla a umění oné doby. Například kříž Přemysla Otakara II. z dómského muzea v Řezně a jeho pohřební insignie, hvězdný globus a astronomické rukopisy z Kues, iluminované rukopisy z pražských klášterů, české groše, různé relikviáře, také listiny a pečeti... Na výstavě budou ve dvou podlažích paláce k vidění i odlitky soch a torza náhrobků a další artefakty.
***
Část někdejšího českého královského pokladu byla ukrývána v židovské čtvrti ve Slezské Středě a objevena až při stavebních pracích koncem osmdesátých let minulého století
Královský sňatek Eliška Přemyslovna a Jan Lucemburský 1310 dům U Kamenného zvonu Praha 4. 11. 2010 – 6. 2. 2011
