Možná někomu budou znít má slova příliš tvrdě, ale napsat je musím. Zemřel člověk. To je samozřejmě smutné a velká ztráta pro rodinu a přátele. Tak bychom se měli dívat na každé úmrtí, a ne jen když zemře mediálně známá osoba. Každý člověk je něčím pro společnost užitečný, potřebný a pro své blízké milovaný. Na druhou stranu buďme realisté - jsme všichni bez rozdílu jen obyčejnými smrtelníky, to jediné je asi na tomto světě spravedlivé.
Pan Kaplický byl beze sporu velkým přínosem pro nás všechny, ale také si uvědomme, že mu bylo 71 let. Proto mne uráží názory pánů Ježka, Jandáka, Paroubka i dalších známých osobností, kteří tvrdí, že k jeho úmrtí přispěla malost a ubohost lidí, kteří nesdíleli nadšení nad takzvanou chobotnicí. Dokonce by to prý pro nás mělo být varováním do budoucna. Myslí tím snad, že musíme všichni a vše obdivovat a nemít vlastní, nedej bůh odlišný názor? Myslím, že pana Kaplického mohla rozrušit i tak krásná událost, jako je narození děťátka. V tomto věku je to určitě emocionálně velmi náročné. Kolem nás denně umírají spousty lidí. Starých, mladých, dětí. Často po dlouhé nemoci a ve velkých bolestech. Pan Kaplický prožil dlouhý, pestrý a zajímavý život. Přejme mu, že netrpěl dlouho a zemřel šťastný.
O autorovi| Ivana Sudová, Praha
