1938-45: Báječná léta Čechů v Sudetenlandu

S velkým zájmem jsem si přečetl dopis historika pana Bartona, uveřejněný Shodou okolností (?) v předvečer Dne vlasti, pořádaného v Berlíně německým Svazem vyhnanců BdV. Autor má pravdu, v Česku je málo známo, že v letech 1938-45 žilo v tzv. Sudetenlandu půl milionu Čechů. Ještě méně je však známo, v jakých podmínkách. Zatímco občané ČSR německé národnosti žili do roku 1939 v demokratickém státu, kde měli své spolky, odbory, politické strany a hustou síť škol od základních po vysoké, stali se Češi žijící v pohraničí v říjnu 1938 občany Hitlerova Grossdeutsches Reichu, kde byly všechny české spolky a organizace zakázány a české školství bylo zredukováno na několik desítek malotřídních základních škol na venkově. Češi byli pokutováni, když mluvili ve městech na ulici česky, dětem z českých rodin nedovolily německé úřady navštěvovat střední a vysoké školy v ČSR ani v Protektorátu Čechy a Morava po okupaci ČSR a když dosáhly 14 let, nesměly být přijaty na žádný učební obor, ale musely nastoupit jako pomocní dělníci  /Hilfsarbeiter u německých podnikatelů nebo německých sedláků, dívky pak jako služky do německých rodin. Češi nesměli zastávat vedoucí místa a na venkově byla řada rodin českých zemědělců vyhnána ze svých statků, aby byl posílen německý živel v českých vesnicích, např. v okolí Zábřehu na Moravě.Proto by bylo docela vhodné, aby berlínské Centrum proti výhánění doplnilo svůj název o slova   …a proti útlaku národnostních menšin.