Covid, ceny energií i inflace přicházejí hlavně zvenku a vláda vede jen defenzivní boj. Jenže pokud se pochopitelný respekt k nelehké situaci vlády spojí s nekritickým nadšením pro novou krev, je výsledek místy bizarní.
Asi nejvíce mě baví, jak je na kabinet Petra Fialy uplatňován úplně jiný metr než na jeho předchůdce. Možná si p. t. čtenářstvo vzpomene na vlnobití, které před lety spustila neschopnost ministryně financí Aleny Schillerové domluvit se v Bruselu bez tlumočníka. Tak teď se ukázalo, že nejméně pět členů Fialova kabinetu se anglicky nedomluví také (čtyři další neodpověděli). Což je obzvláště pikantní, pokud vzpomeneme, jak ohnivě dnešní vládní strany Schillerovou tepaly a co před volbami slibovaly.
Zvítězil rozum. Šéfové stran koalice komentovali Bartošovo znovuzvolení |
Touto obsesí jsem netrpěl a netrpím – kvality politika skutečně nestojí na jeho jazykových dovednostech. Ostatně Andreje Babiše, který mluví plynně francouzsky, solidně německy a bez potíží komunikuje i ve své nejslabší angličtině, to před stejnými kritiky nijak neuchránilo. Navíc posedlost angličtinou ukazuje jistou aroganci mladé generace, která se dnešní dominantní jazyk učila nejpozději už od druhé třídy. Úplně nejstarší generace uměla a umí z logických důvodů výborně němčinu, ta střední ještě povinně maturovala z ruštiny a je prostě fakt, že kdysi maturitní úroveň angličtiny zvládají leckterá dnešní děcka ještě na základní škole.
Ale zpátky k onomu dvojímu metru. Teď se nejen Schillerové nástupce Zbyněk Stanjura, ale spousta dalších ministrů nedomluví bez tlumočníka, což bude obzvláště během českého předsednictví trochu trapas. Ale podívejme se, jak situaci – která je zjevně horší než v případě Babišova kabinetu – komentuje populární novinář na největším českém serveru: „Obě koalice, které dnes vládu tvoří, vedly kampaň apelující na chytřejší a vzdělanější část elektorátu. (...) Jinými slovy nároky jejich voličů bývají dnes mnohem vyšší, než by byly nároky současných opozičních stran, případně než byly nároky voličů stran minulé vlády.“ Dobré, co? Zatímco jedna nekomunikující ministryně byl „skandál“, tak pět němých ministrů je „projevem mnohem vyšších nároků“.
Ale Fialův kabinet si nesmí zoufat – ani se soudružskou kritikou příliš trápit. Jak jim dotyčný populární komentátor vysvětluje: „Vládnoucí koalice by se měly obrnit před ‚přátelskou střelbou‘ svých voličů. Není projevem přelétavosti ani netrpělivosti. Jen bychom moc chtěli mít u moci politiky, ke kterým můžeme vzhlížet.“
