Lídr jihomoravských lidovců Staniskav Juránek klade výstavbu křesťanského kostela v Saudské Arábii nebo Jemenu jako podmínku, aby se jeho lidé byli ochotni bavit o možnosti nebránit brněnským muslimům postavit si druhou mešitu v Brně (Lidovci: Novou mešitu? Nikdy, LN 28.7.). Nevšiml dosud asi, že Česká republika na rozdíl od jmenovaných zemí nemá státní náboženství a že srovnávat svobodu praktikovat náboženské vyznání s těmito zeměmi dehonestuje naše ústavní zřízení.
Existují ostatně muslimské komunity, které jsou v Evropě doma stejným právem, jako my - vezměme například Bosnu - a i z hlediska pouhé zahleděnosti do Evropy není pro Brno problémem, ale dobrou vizitkou, když oni při třeba při pracovním pobytu nebo jejich brněnští příbuzní mohou zajít do svatostánku, ve kterém uctí svoji víru (a to nemluvím o zahraničních studentech na brněnských univerzitách). Z Juránkových slov směrem k brněnským muslimům, kdy je mezi řádky označuje za agenty blízkovýchodních zemí, jde přinejmenším svědění po zádech, domýšlíme-li, jak si tento potencionální poslanec představuje v praxi svobodu vyznání.
Zdá se, že bychom si měli vážit toho, že dvě volební období, ve kterých působil jako jihomoravský hejtman, přežil aspoň minaret v lednickém parku.
