Ano, ale co uděláme doma?

Chápu-li závěr komentáře Daniela Kaisera správně, prezident Klaus "podává slušný výkon" a "hraje ve vyšší kategorii, než do jaké spadá ČR" proto, že jeho zahraniční vystoupení mají větší odezvu či dopad než české aktivity v roli předsedající země EU. Takové hodnocení vybízí k zamyšlení nad tím, jakou povahu zmíněná odezva většinou má, a v článku zmíněná kritická reakce listu The Guardian či to, že pro komentátory typu neokonzervativce Charlese Krauthammera je Klaus "zajímavým úkazem", nezní v tomto ohledu příliš přesvědčivě. Několik podstatných aspektů úvahy, o jakou se Daniel Kaiser pokouší, ale bohužel zůstává opomenuto nebo jsou až příliš lehce odbyty: především je vskutku třeba připomenout, "koho [Klaus] reprezentuje": pro svět bohužel víceméně automaticky Českou republiku, ačkoli se jeho názory povážlivě často neshodují se stanoviskem toho, kdo má v popisu práce státní postoje utvářet, tj. vlády, ani většinovým veřejným míněním. (Ani renomovaný britský deník si neuvědomuje, že reprezentantem českého předsednictví EU není Klaus, nýbrž premiér Topolánek.) Osobně pokládám za udivující, že vláda ani premiér osobně zatím nepokládali za nutné na tuto skutečnost výrazněji reagovat už proto, že Klausovo jednání odporuje ústavnímu popisu prezidentových pravomocí a vládu i stát zjevně poškozuje. Poněkud překvapivá je i Kaiserova nemilosrdná kritika nikoli Klause, ale jeho protivníků z "arogance" a nezájmu o věcnou diskusi či jeho závěr, že "dějiny lidského myšlení i dějiny vědy napovídají, že teorie globálního oteplování nebo aspoň některé její důležité poučky pravděpodobně budou vyvráceny". Osobně bych se domníval, že v moderních dějinách lidstva víceméně bezprecedentní fenomén, hrozící zásadním způsobem ovlivnit vývoj civilizace, nelze smést ze stolu na tak nepřesvědčivém základě, a neodmítal bych opatření, která mohou ve svém dopadu na světové životní prostředí přinést jen pozitivní efekt. Trápí-li Daniela Kaisera "neutěšený pohled" na veřejné osobnosti, jež zaujímají podobný postoj, jsem na rozpacích, jak označit pocit z "českého zvěstovatele", který se nerozpakuje ve jménu svých extrémních názorů zcela ignorovat skutečná stanoviska a zájmy státu, v jehož čele stojí. Namísto "obvyklého posměchu" by tento stav věcí měl opravdu vyvolávat zcela jinou, mnohem vážnější reakci.