Báječný týden

1:0, Medarde! Adamovič jakoby nic poznamená, že četl Vieweghův deník a že se tam prý píše o mně. „Dopadls líp než Spáčilová.“ Zpražen svou pražmu ani nedooberu: Viewegha neznám, o knížkách nepíšu, tak co mě cpe do deníku? Na náměstí stánek - skoro si to koupím, ale nemůžu najít peněženku. Medarde...?!

9/5: Přece mu nebudu vydělávat peníze: volám do Reflexu, jestli tam nemají recenzní výtisk. Sakra, vzal si ho Halada! Vyloženě si mě vychutnává a dává MI najevo, jak trapně marnivé je se byť jen zajímat, co o mně píše. „Dyť tam nejsi důležitej, zato Chuchma...“ chichotá se.

Dnes v Dnes Chuchma Viewegha popravuje. Půl recenze věnuje překlepům ve jménech - Knap místo Knappa, Matlach místo Mattlacha - a působí tak dotčeně, jako by se i jmenoval Chchuchchma a Viewegh ho chybně zapsal do matriky.

Moje jméno Viewegh zřejmě napsal správně, škoda, mohl jsem tvrdit, že to nejsem já. /// Volám Jindře do Hygie, chci se objednat. Rozpláče se a praští mi telefonem. Nechápu.

11/5: Ráno esemeska od matky. „Pozor na vsi!“ Nerozumím: na co pozor? A proč zrovna na vsi? Viktor J. mě uklidňuje: „Jsi tam míň než Peňás! Ale zato už tě asi nikdo neostříhá.“ Co může myslet tou biblickou poznámkou? Doma nacházím ženu ponořenou do četby -Vieweghova deníku. „Rodili ve Vrchlabí,“ říká na vysvětlenou, jako by to cokoli vysvětlovalo.

„Jo, píše tam o tobě, tvoje recenze na Román pro ženy mu zkazila celý den.“ Předstírám nezájem a zahučím, že to jsme na tom stejně, protože já na ten film nejdřív musel jít do kina a pak zbytek dne při psaní tančit mezi vejci. „Jo a tady ještě píše ,Nápad na invektivu: omezená a nezajímavá jako Baldýnského kadeřnice‘.“ Podklesnou mi kolena. „Pozor na vši, ne na vsi!“ vykřiknu.

12/5: Stavuju se v Hygii, ale Jindřina šéfová mi útočně sdělí, že Jindra dala výpověď. Říká to, jako bych za to mohl. Chci tedy někoho jiného, ale všichni jsou prý naobjednáni až do září. Půjdu jinam.

13/5: Ověřeno: čtou ho všechny kadeřnice v této zemi. A žádná nechce být omezená a nezajímavá. A protože je překládán do dvaceti jazyků, neostříhají mě ani v zahraničí. Žena situaci zlehčuje, kupuje mi sponky do vlasů a chlácholí brzkou plešatostí.

Copak nechápe, že jsem od té doby napsal ještě recenzi na Účastníky zájezdu a že jestli Viewegh do své další knihy napíše „impotentní jako Baldýnského kardiochirurg“, měla by začít pomalu trénovat bypass? Aspoň že ten Max mi dělá radost - dneska ji při přebalování počůral a smál se jako blázen. Víš, Michale, pravý kritik. Vezme to po nás a jednou na tvých Báječných letech s prostatou nenechá nit suchou.

14/5: Rozhoduji se své hostování ve Vieweghově deníku zpeněžit v Lidovkách. Snad se mi ozve Jindra, „Baldýnského kadeřnice“, o které si celý národ již navěky bude myslet, jak omezená a nezajímavá je. Přemýšlím, kam se vrtne, co udělá.

Jak bude dál žít s takovým cejchem na čele... No, minimálně bude svůj osud moci prodat do „Aha!“ („Viewegh mi zničil život!“). A až mi vlasy budou padat do očí tak, že neuvidím na filmy, prodám ho taky.