V trefné poznámce Martina Zvěřiny k remixu české hymny (DJ Topolánek, LN 25. září) chybí ještě aspekt důstojnosti provedení. Nemám pochyb o tom, že provedení dirigované Jiřím Bělohlávkem je excelentní, mám však za pokleslé, pokud se při slavnostních příležitostech hymna reprodukuje. I Bělohlávkova nahrávka je v takovém případě horší alternativou, než několik žestů provádějících hymnu skutečnou, nikoli jen reprodukovanou kopii provedení z nahrávacího studia.
Zákon 352/2001 Sb. o užívání státních symbolů říká o užívání státní hymny v § 12: "Státní hymnu lze hrát i zpívat při státních svátcích a při jiných příležitostech, je-li to obvyklé." Soudím, že hrát a zpívat znamená mít přítomné muzikanty nebo zpěváky, kteří živě hymnu provedou - ve formulaci zákona není nic o reprodukci hraní či zpívání, které se konalo jinde a jindy. Představa, že na státní oslavě nezazní živé provedení, ale jen bakelitová náhražka v podobě reprodukované hymny z CD nebo MP3 přehrávače mi přijde asi stejně pokleslá, jako náhrada svatováclavské koruny moduritovou kopií obarvenou vodovkami.
Pokud se ovšem vláda rozhodla investovat do hudebního citu našich obyvatel (konec konců, co Čech, to muzikant) a zvát na každé slavnostní provedení hymny Jiřího Bělohlávka, je to investice skutečně nevšední a pozoruhodná. V takovém případě se můžeme těšit, že v každém provedení zůstane něco z jedinečné nálady dirigenta i jeho orchestru v tom kterém okamžiku a každé provedení bude událostí s neopakovatelnou atmosférou.
Premiér Topolánek by si zasloužil uznání, jestliže od symfonického orchestru BBC Bělohlávkovo hostování pro každé provedení hymny v budoucnu vyjednal. Jen aby nám ovšem po čase BBC Jiřího Bělohlávka nestáhla pryč stejně, jako to udělala se svým českým rozhlasovým vysíláním.
