Zněla hesla z nezapomenutelného srpna 2020: „Lukašenko do antonu, Ať žije Bělorusko, Věříme, můžeme, zvítězíme“, ale i to, co jsme tehdy v Minsku neslyšeli – „Sláva Ukrajině“ či „Putin chujlo“, nadávka přirovnávající ho k mužskému pohlavnímu údu, která je často slyšet na Ukrajině. Vidíme, jak se běloruská opozice sbližuje s Ukrajinou a radikalizuje. Současně se i začíná jinak nahlížet na to, co se v srpnu 2020 vlastně stalo.
Devátého srpna před třemi lety se v Bělorusku konaly prezidentské volby. To, co se dělo ve volebních místnostech, popisovali svědci jako naprosto nehorázné podvádění, které se režim ani nesnažil kamuflovat. Dlouholetý vůdce Alexandr Lukašenko dostal oficiálně 80 procent hlasů, mnohem více než jeho protikandidátka Svjatlana Cichanouská, a prohlásil se za vítěze. Zpětná analýza protokolů a průzkumy provedené opozicí ale vyzněly jasně pro Cichanouskou.
