Bezmocní špinitelé

Jiří Paroubek neumí a možná ani nemůže prohru takticky přejít mlčením a těžit z toho, že se v jednu chvíli ocitl v kýžené pozici vůdce tlupy, kterou můžeme nazvat „všichni proti ODS“. Otázku, zda se permanentní kampaň, kterou jeho strana nákladně provozuje, neobrací někdy proti zadavatelům samým, si pan předseda zjevně neklade. Arogancí a sprostotou svých výpadů překotně vybízí všechny, kteří si kolem volby prezidenta mohli namlouvat, že „ten Paroubek přeci není tak hrozný“, aby si uvědomili, že se jim to opravdu jen zdálo.

 ČSSD má své voliče za bandu hlupáků, kteří netuší, že to byli přeběhlíci ze strany Jiřího Paroubka, kteří zvolili Václava Klause. Kteří si nepamatují, že Jan Švejnar mluvil o přeběhlících z ODS v souvislosti s „otevíráním politického trhu“.

 Hodnoťme počínání ČSSD čistě účelově - strana nechce vytvořit žádný nový politický styl, to by jej musela vytvářet cestou pozitivních kroků, a nikoli pomocí insinuací. Hodlá až do podzimních voleb vést permanentní kampaň, samozřejmě negativní, protože obrannou. Nejen vrabci na střeše, ale i komentátoři Práva a komunista Jiří Dolejš spekulují o dalších přeběhlících z ČSSD, připravených pro změnu podpořit americký radar. Proti tomu bude pan Paroubek bojovat ještě usilovnějším kydáním hnoje na své okolí. Proti gustu...

 Na samotném přeběhlictví není nic dobrého, ani špatného, záleží vždy na pohnutkách. Pánové Pohanka a Melčák nepůsobí jako altruisté, avšak dokud je nikdo nechytí s pytlem peněz nebo dokud „náhodou“ nezbohatnou jako Stanislav Gross, jsou řeči o korupci pomluvou.

 Theodoru Rooseveltovi je připisována následující „poučka“: mluv mírně, ale měj s sebou velký klacek. Jiří Paroubek žádný velký nemá, proto řve jako zupák.