Za prvé jde opravdu o velké peníze a Rathův řekněme ležérní vztah k právu zde nepochybně narazí na své meze. Dále pak se tímto krokem přihlásil ke snaze své předchůdkyně zpolitizovat tuto veřejnoprávní instituci. Podporován premiérem Paroubkem tlačí na to, aby sněmovna schválila návrh Milady Emmerové, kterým by se VZP dostala zcela pod kontrolu vlády. A to je ve flagrantním rozporu s jejím veřejnoprávním statutem.
Pan ministr chce ve VZP šetřit. Tak proč si vybral na místo nuceného správce člověka, jenž za hospodaření pojišťovny do úterka zodpovídal? Rathovy kroky zkrátka vyvolávají víc otázek než odpovědí. Jeho obvinění politiků ODS z finančního napojení na pojišťovnu bez důkazů vypadá jako službička premiérovi. Slova o mramorových palácích VZP a lidech tísnících se v nemocnicích jsou čirým populismem, protože pojišťovna smí na výstavbu „mramorových paláců“ využít jen stanovený zlomek z vybraných peněz.
Nelze samozřejmě tvrdit, že pojišťovna šetřit nemůže. Je tu však obrovský dluh státu vůči ní, protože za „své“ pojištěnce erár odvádí zlomek toho, co oni „zkonzumují“. Už kvůli téhle disproporci přece stát nemůže na pojišťovnu svalovat veškerou vinu za krvácející zdravotní finance. Největším „plýtvačem“ systému pojišťovna rozhodně není, jsou jimi lékaři, kteří jsou motivováni k plýtvání. Proti nim však ministr-populista nevytáhne, jich se bojí.
Rathův zápas s mramorovými paláci nemůže do zdravotnictví přinést žádné podstatné sumy a už vůbec nezastaví trend. Pan ministr je příslibem pouze jediného: do největší tuzemské zdravotní pojišťovny přinese podobný „řád“, jaký nastolil v lékařské komoře.
Zatím pan ministr předvedl pouze velkolepé gesto, pokud bude pokračovat v nastoupeném trendu, dočkáme se čehokoli, jen ne věcného řešení finanční krize systému.
Pan ministr chce ve VZP šetřit. Tak proč si vybral na místo nuceného správce člověka, jenž za hospodaření pojišťovny do úterka zodpovídal? Rathovy kroky zkrátka vyvolávají víc otázek než odpovědí. Jeho obvinění politiků ODS z finančního napojení na pojišťovnu bez důkazů vypadá jako službička premiérovi. Slova o mramorových palácích VZP a lidech tísnících se v nemocnicích jsou čirým populismem, protože pojišťovna smí na výstavbu „mramorových paláců“ využít jen stanovený zlomek z vybraných peněz.
Nelze samozřejmě tvrdit, že pojišťovna šetřit nemůže. Je tu však obrovský dluh státu vůči ní, protože za „své“ pojištěnce erár odvádí zlomek toho, co oni „zkonzumují“. Už kvůli téhle disproporci přece stát nemůže na pojišťovnu svalovat veškerou vinu za krvácející zdravotní finance. Největším „plýtvačem“ systému pojišťovna rozhodně není, jsou jimi lékaři, kteří jsou motivováni k plýtvání. Proti nim však ministr-populista nevytáhne, jich se bojí.
Rathův zápas s mramorovými paláci nemůže do zdravotnictví přinést žádné podstatné sumy a už vůbec nezastaví trend. Pan ministr je příslibem pouze jediného: do největší tuzemské zdravotní pojišťovny přinese podobný „řád“, jaký nastolil v lékařské komoře.
Zatím pan ministr předvedl pouze velkolepé gesto, pokud bude pokračovat v nastoupeném trendu, dočkáme se čehokoli, jen ne věcného řešení finanční krize systému.
