V nejbližších týdnech se vláda znovu pokusí prosadit ve sněmovně plán zahraničních misí Armády České republiky. Demokratická opozice by jej měla podpořit i z toho důvodu, že posiluje princip solidarity, ke kterému se tak často hlásí. Proč by zrovna nyní na něj měla zapomenout?
Druhů solidarity je totiž vícero. Nejedná se jen o povinné a mnohdy nutné přerozdělování daní ve prospěch nemajetných či nemohoucích. Existuje i solidarita mezi státy a národy. Na jedné straně máme vyspělé a ekonomicky silné demokratické země, na straně druhé jsou země trpící dlouhými konflikty, terorismem a nedodržováním lidských a občanských práv. Do této druhé skupiny patří i Afghánistán.
Právě pomoc při zajištění bezpečnosti, při výstavbě základní infrastruktury, do níž patří stavba škol, silnic a vodovodů, je hlavním posláním českých vojáků a členů rekonstrukčního týmu Logar v Afghánistánu. Nejedná se o nic jiného než o vyjádření solidarity a sounáležitosti vyspělého a bohatého státu se zemí, která takové štěstí nemá. Spolu s tím je naše afghánské angažmá i důkazem, že Česká republika chce a je schopna plnit své mezinárodní spojenecké závazky. Je samozřejmě také ukázkou a vyjádřením toho, kdo jsme a jaké hodnoty vyznáváme.
Chtěl bych proto apelovat především na ty poslance, kteří se domáhají solidarity ve vnitropolitických otázkách, aby dokázali, že jsou schopni a ochotni solidaritu prosazovat také v zahraničí. Věřím, že plán zahraničních misí podpoří.
Druhů solidarity je totiž vícero. Nejedná se jen o povinné a mnohdy nutné přerozdělování daní ve prospěch nemajetných či nemohoucích. Existuje i solidarita mezi státy a národy. Na jedné straně máme vyspělé a ekonomicky silné demokratické země, na straně druhé jsou země trpící dlouhými konflikty, terorismem a nedodržováním lidských a občanských práv. Do této druhé skupiny patří i Afghánistán.
Právě pomoc při zajištění bezpečnosti, při výstavbě základní infrastruktury, do níž patří stavba škol, silnic a vodovodů, je hlavním posláním českých vojáků a členů rekonstrukčního týmu Logar v Afghánistánu. Nejedná se o nic jiného než o vyjádření solidarity a sounáležitosti vyspělého a bohatého státu se zemí, která takové štěstí nemá. Spolu s tím je naše afghánské angažmá i důkazem, že Česká republika chce a je schopna plnit své mezinárodní spojenecké závazky. Je samozřejmě také ukázkou a vyjádřením toho, kdo jsme a jaké hodnoty vyznáváme.
Chtěl bych proto apelovat především na ty poslance, kteří se domáhají solidarity ve vnitropolitických otázkách, aby dokázali, že jsou schopni a ochotni solidaritu prosazovat také v zahraničí. Věřím, že plán zahraničních misí podpoří.
