Budou z nich Číňani?

Rozhořčená reakce očitého svědka tibetských událostí, muzeologa pana Jehličky, na řádění rozlíceného davu ve Lhase je pochopitelná, i když jej staví proti převažujícímu veřejnému mínění. Decentní Čech, vycházející ze selankových středoevropských poměrů, by určitě byl zděšen krutostí indiánů vraždících pracovité bílé osadníky, kteří v potu tváře klůčili moře severoamerických lesů, aby posléze přetvořili celý kontinent. Ke smůle indiánů, či řečeno politicky korektně: „prvních národů“ severní Ameriky, není tam dnes pro jejich lovecko-sběratelskou kulturu místo. Ve své vlastní zemi se stali „nepřizpůsobivými“ a žijí převážně na okraji většinové společnosti. To je zřejmě osud, který čeká Tibeťany pod čínskou kolonizací; pokud ovšem neodhodí harampádí své nevýkonné, zpátečnické kultury, plné modlících se mnichů a nenastoupí tu jedinou pravou cestu k zářným zítřkům, vedeni myšlenkami Velkého Maa prošpikovanými několika posledními modernizacemi a nestanou se z nich pravověrní Číńani.