Za oněch skoro třicet let kdy jsem byl členem amerického, přesněji kanadského, psychiatrického společenstva, jsem se občas seznamoval s nápady Stanislava Grofa, kterého jsme nazývali „Velkým Šamanem“. Kapitoly z jeho dvaceti knih o kovové lžičce ohýbané silou vůle, se vzpomínkami na vlastní porod, ba dokonce na vlastní oplodnění, když se vtělil do spermie svého otce, nebo když putoval v meziplanetárním prostoru, budily úsměvný údiv. Telepatie, transpersonalismus, subkvantové myšlení, Platon i akaša se jevily mile přijatelnými. Držel jsem mu palce, jak český kolega dovedl plout v nesmírné konkurenci, zmást tisíce senzacechtivých Američanů, a stát se bohatým americkým psychiatrem. Samozřejmě, že nikdo nebral jeho nápady vážně. (Je jistě zajímavé, když si uvědomíme, že každý stav, kdy mozek začíná mít nedostatek kyslíku, ať už je příčinou předávkování drogou, pokus o oběšení, Alzheimerova choroba, nebo skoroutopení se na málo zamrzlém rybníku, může vyvolat stavy halucinační, snové, „syndrom blízké smrti- SBS“atd ).
V Americe je tisíce lékařů dobře se živících nejrůznějšími metodami ovlivňující „duševno“. Vzpomínám čínského profesora chemie, který byl, prý jeden z mála odborníků na akupunkturu ušního lalůčku čímž lze kontrolovat všechny tělesné orgány.
Ocenění Grofa Nadací Vize 97 (souhlas manželů Havlových, podpora pozitivním postojem našeho předního psychiatra Hoschla a vědeckou kapacitou Jiřího Fialy), mě poněkud zaskočil, protože v připravovaném rukopise o „vědomí a nevědomí“, zdůvodňuji svůj zájem o toto téma právě také příběhem Stanislava Grofa, který skoro po půl století bádání o duševním stavu vědomí a nevědomí, se nalézá utopen v hlubinách metafyziky a šamanismu. O tom, že se „netopí“ sám svědčí závěrečná práce amerického psychiatra platícího za autoritu „přes vědomí“ ( Ken Weiber, Encyclopedia of Philosophy, 2002,34/46), který ukazuje na 52 možných hledisek, ze kterých lze posuzovat to čemu říkáme „ vědomí a nevědomí.“ Je tedy zřejmé, že se o této oblasti duševna ví málo.
Přesto, že Grofovi byla udělena cena za objev zásadní důležitosti a kovová lžička se silou vlastní vůle může ohýbat, svůj rukopis „Rehek domácí: úvaha o vědomí a nevědomí“ přepisovat nebudu.
V Americe je tisíce lékařů dobře se živících nejrůznějšími metodami ovlivňující „duševno“. Vzpomínám čínského profesora chemie, který byl, prý jeden z mála odborníků na akupunkturu ušního lalůčku čímž lze kontrolovat všechny tělesné orgány.
Ocenění Grofa Nadací Vize 97 (souhlas manželů Havlových, podpora pozitivním postojem našeho předního psychiatra Hoschla a vědeckou kapacitou Jiřího Fialy), mě poněkud zaskočil, protože v připravovaném rukopise o „vědomí a nevědomí“, zdůvodňuji svůj zájem o toto téma právě také příběhem Stanislava Grofa, který skoro po půl století bádání o duševním stavu vědomí a nevědomí, se nalézá utopen v hlubinách metafyziky a šamanismu. O tom, že se „netopí“ sám svědčí závěrečná práce amerického psychiatra platícího za autoritu „přes vědomí“ ( Ken Weiber, Encyclopedia of Philosophy, 2002,34/46), který ukazuje na 52 možných hledisek, ze kterých lze posuzovat to čemu říkáme „ vědomí a nevědomí.“ Je tedy zřejmé, že se o této oblasti duševna ví málo.
Přesto, že Grofovi byla udělena cena za objev zásadní důležitosti a kovová lžička se silou vlastní vůle může ohýbat, svůj rukopis „Rehek domácí: úvaha o vědomí a nevědomí“ přepisovat nebudu.
