Dnes smí zaplaťpánbůh každý mluvit o čemkoli a místo situace, kdy jedni měli moc a druzí pravdu, tu máme svéprávné nositele různých názorů, které rozsuzuje demokratická politika. Jak si má organizace, jako je Charta, zachovat smysl a patos? Těžko, proto se taky rozpustila.
Několik „popredných“ signatářů teď zkusilo, jak by takový dokument vypadal dnes, a podepsali dopis varující před reformou zdravotnictví. A zákonitě se zapojili do proudu politiky – převzali opoziční argumenty i ideologii. Reforma, o níž se diskutuje léta, prý není prodiskutovaná a akciové společnosti jsou zlem, jež není třeba blíže vysvětlovat.
Znamení politické krize? Spíš jde asi o to, že ani chartisté nemládnou, a to se odráží i v zájmu, jaký věnují zdravotnictví.
Charta v důchodu
PRAHA -
Smysl tematických dokumentů, které za komunismu vydávala Charta 77, byl v tom, že pojmenovaly problém, o němž se nesmělo mluvit. Nikoli v konkrétních řešeních, ale v tom, že reklamovaly právo občanů mluvit do toho, co se jich týká.
Ladislav Hejdánek (uprostřed) s dalšími představiteli Charty 77 Jiřím Hájkem a Václavem Havlem. foto: Ondřej Němec, Lidové noviny