ChlívekChlívek je autorský podčárník, vycházející v Lidových novinách od roku 2010, který najdete každý týden i na těchto stránkách. Jeho autor Petr Kamberský v hybridním mixu er-formy a ich-formy popisuje své myšlenky slovy, které se nehodí pro korektní redakční komentář. |
Máme dnes tendenci své knihomolství, ony tisíce a tisíce přečtených děl a tisíce a tisíce svazků rozstrkaných po knihovnách, čítárnách, ba i na půdách a ve stodolách vydávat za znak učenosti, sečtělosti a vůbec jakési neurčené ctnosti. Ale ruku na hruď: nečetli jsme také neskutečné množství balastu a škváru? Nebyly knihy mimo jiné (a možná především) eskapistickou výpravou z bídy reálného socialismu? Útěkem ze světa, v němž se z rádia valil v lepším případě „idiot hudby“, v horším Pepíček Zíma? A z televize bakaláři a Jiřina Švorcová? Louskali bychom v časech dospívání Smrt obchodního cestujícího a Bratry Karamazovy, kdybychom si mohli pustit na osobním (!) počítači (!) takřka libovolný (!) film, od Anděla zkázy po Smrtonosnou past XVI.?
Rozvleklý úvod má být jen jakousi lávkou k otázkám nad odkazem Milana Kundery, jehož dílu se asi žádný čtenář narozený před Listopadem nemohl vyhnout. Chlívek přiznává, že Kunderovi nerozumí. Respektive vůbec nerozumí tomu, co se kolem velikána dělo a děje.
