Chorobný optimismus

Skutečností je, že nový ředitel VZP Pavel Horák, kterého včera v tajném hlasování vybrala sněmovna, neprošel řádným výběrovým řízením. Že Horáka nejpravděpodobněji do funkce dosadila levicová komunisticko-sociálnědemokratická koalice, není jeho největším handicapem. Daleko horší pro něj i VZP je to, že byl volen podle mustru exministryně Emmerové, a je tedy iluzorní tvrdit, že je to ředitel na čtyři roky.

Ještě před velkou sociálnědemokratickou zdravotnickou revolucí - když ještě ředitel VZP nebyl loutkou v rukou vládní většiny, potažmo ministra, a tudíž jeho volba a výměna byly pro politiky relativně složité - se dalo mluvit o nějaké stabilitě v téhle funkci. Nyní je výměna v čele VZP proministra jen o něco komplikovanější než vyhazov ředitele některé z fakultních nemocnic.

Volby jsou za pět týdnů, a jestli ČSSD drtivě nezvítězí, což je nepravděpodobné, pak končí ve funkci nejen David Rath, ale pravděpodobně i nový ředitel Pavel Horák. Když ještě uvážíme, kolik se za jediné volební období vystřídá lidí na postu ministra zdravotnictví, pak o stabilizaci pojišťovny nemůže být vůbec řeč.

Hlavní úkol, který si Horák stanovil, tedy stabilizaci financí a přípravu VZP na zákon o neziskových nemocnicích, mu bude komplikovat nejen nová vládní koalice, ale pravděpodobně i Ústavní soud, u něhož zákon o neziskových nemocnicích skončí.

Vyšetřovací komise Poslanecké sněmovny k hospodaření VZP ve své včera zveřejněné zprávě konstatuje: „Největší podíl na vzniku dluhu VZP má nepochybně neochota a neschopnost politické reprezentace státu domluvit se a stanovit jasná a transparentní pravidla (a tomu odpovídající legislativu) pro fungování českého zdravotnictví a jeho financování.“

K tomu lze dodat jediné. Je-li ředitel pojišťovny v postavení ministrova vazala a jeho úspěch při řízení Všeobecné fakultní nemocnice charakterizují mnozí jako „změnu v účetnictví“, je optimismus ohledně budoucí finanční situace VZP chorobný.