Všechny významnější redakce obdržely pozvánky, ale z aktivních novinářů nedorazil prakticky nikdo. Jako by vše kolem etiky bylo v Česku jasné a téma nudné! A tak za skutečnou oslavu desetiletého výročí lze považovat až zveřejnění „nahých“ fotografií Jiřiny Bohdalové den poté.
A hned je najednou o čem mluvit. Etikou se v komentářích i názorech ohání kdekdo. Předsedkyni etické komise zvoní od rána telefony reportérů, kteří potřebují nějaké oficiální stanovisko. Není divu. Fotografie postarší dámy bez šatů, otištěná na titulní straně, by způsobila skandál všude na světě. A jestliže jde zároveň o známou a oblíbenou herečku, je to nahrávka přímo na debatní smeč.
Nikoho to nepotěší
Když se v deníku Aha! rozhodovali o otištění snímků, museli vědět tři věci. Za prvé: že způsobí velký rozruch. Nikoliv obsahem samotných snímků, který je nezajímavý, nevkusný a bez jakékoliv zpravodajské hodnoty. Skoro bych se vsadil, že se většina lidí bude pohledu na dotyčné fotografie vyhýbat, asi jako když klopíme oči, když se blízko nás stane nějaká ošklivá nehoda. Ale co činí čtvrteční vydání deníku Aha! pozoruhodným a zajímavým, je právě rozhodnutí fotky zveřejnit.
S tím souvisí i druhý fakt, který v redakci museli vědět. Totiž že otištěním fotografií nikoho nepotěší, nejméně pak samotnou aktérku. Že ji tím uvedou do nepříjemné a osobně obtížné situace, zkrátka že jí ublíží. A konečně za třetí: že mnoho lidí včetně svých loajálních čtenářů můžou rozzlobit, a dokonce do té míry, že přestanou list kupovat. Přesto fotografie otiskli.
Jejich argumenty jsou jasné. Jiřina Bohdalová nebyla na soukromé dovolené, ale na výletě takzvaných celebrit, tedy lidí, kteří do značné míry obchodují se svým soukromím. Je komické, když novinový článek zprostředkovaně herečku cituje, jak lituje, že na zájezd vůbec jela. Člověk nemusí být čtenářem bulvárního tisku, aby věděl, že na ně jezdí pravidelně už mnoho let. A najednou lituje.
Je to ovšem argument ospravedlňující zveřejnění dotyčných fotografií? Deset let existující kodex novinářů nám v hledání odpovědi moc nepomůže. Píše se v něm povšechně o požadavku nerušit soukromí osob a o tom, že novinář dotčené osoby nesmí „dostat do nesnází nebo osobní tísně“. K obojímu došlo.
Skutečné hranice etiky však nikde na světě neurčují kodexy, nýbrž konkrétní kauzy. A velmi často tyto mezní situace „prohledává“ bulvární, nikoliv seriózní tisk. Z tohoto pohledu může být otištění fotografií Jiřiny Bohdalové důležité.
Debata se točí kolem otázky, zda fotoreportér Aha! (a je celkem jedno, zda jde opravdu o čtenáře, anebo profesionálního fotografa) atakoval hereččino soukromí, anebo zda naopak sama herečka atakovala veřejný prostor svou nahotou. Tento fakt by teoreticky mohl hrát roli při případném občanském sporu.
V Americe by ho noviny zřejmě vyhrály, protože platí precedenty, podle kterých nejsou fotografie pořízené ve veřejném prostoru nebo viditelné z veřejného prostoru narušením soukromí. Jinak řečeno, když fotograf nepřelézá ploty, neleze po stromech nebo nekrouží nad soukromými pozemky ve vrtulníku, může si fotografovat, co chce.
Ale zároveň platí, že v Americe by tuto fotografii noviny nikdy neotiskly. Nezveřejňují snímky, na kterých je nahota, drastické záběry ani nic jiného, co by čtenářům mohlo zkazit snídani. Ne proto, že jsou lepšími novináři a mravnějšími lidmi než my. Důvod je pragmatický: nemůžou si dovolit ztratit čtenáře. Kdykoliv se byť jen dotknou křehkých hranic vkusu nebo morálky, poznají to podle dopisů rušících předplatné.
Nejde už jen o novináře
Pro média není nic horšího než hněv jejich konzumentů. Etická pravidla nevznikají z idealismu, ale z potřeby. Závidíme často například Německu či Británii jejich tiskové rady, které stanovují pravidla a umějí umravnit i bulvární tisk. Ale zapomínáme, že nevznikly samy od sebe, ale protože se novináři a vydavatelé bránili tlaku na přísnější zákony či dokonce regulaci. Možná se právě teď rozhoduje o našem soukromí.
Nejde už vůbec jen o profesionální novináře. Jen v minulých dvou týdnech jsme měli hned několik kauz, na jejichž počátku byli pohotoví amatéři. Namátkou telefonem nafilmovaná facka v železnorudské škole či záběry premiérovy kolony uhánějící dvousetkilometrovou rychlostí. Technické prostředky dnes každému umožňují zaznamenat i zveřejnit cokoliv.
Reakce společnosti na podivnou mediální havárii z titulní stránky Aha! bude klíčová pro chování médií v příštích letech. Skutečně vám dotyčné fotky vadí? Dejte to najevo. Není možné se nad nimi potměšile uchechtávat, a zároveň je pokrytecky odsuzovat. My v médiích možná neumíme moc dobře číst v kodexech a neradi se zúčastňujeme konferencí, ale svým čtenářům rozumíme. Líp, než si myslíte.
