Tím ho dřív nebo později zbouráme. Navíc tak činíme v situaci, kdy nás ve světě tísní konkurence, která nám v mnohých ohledech právem neimponuje, ale nemůžeme jí upřít, že je pracovitá a na rozdíl od nás nerozmazlená.
Další komentáře a názory Bohumila Doležala najdete na jeho webové stránce www.bohumildolezal.cz
Problém se aktualizuje v souvislosti s reformními plány Topolánkovy vlády. „Dokáže nějaká vláda z kolotoče sociálního státu vyskočit?“, ptá se v této souvislosti v dnešní MfD Karel Steigerwald.
Otázka je pochopitelná. Vyvolává ovšem další otázku: jaký má tato vláda mandát k tomu, aby provedla takový krok? Lépe řečeno: co jí její přeslabý mandát umožní udělat a co už je nad její síly a možnosti? A další otázka: stojí to, co může udělat, vůbec za to, abychom ji podporovali? A konečně: k čemu se otevře cesta, pokud jí podporu odepřeme?
Topolánek hovořil o předčasných volbách. Předčasné volby byly aktuální loni na podzim a cesta k nim vedla jedině přes (neúspěšný) Paroubkův pokus. ODS a prezident Klaus to zjevně považovali za přílišné riziko. Teď se preference rychle vyrovnávají, jak je tomu vždy, když slabá vláda musí čelit silné opozici. Předčasně volby jsou těžko představitelné a jejich výsledek nejistý. Velká koalice by mohla být jen přestupní stanicí ke skryté koalici sociálních demokratů a komunistů. Představa, že by si ty obě s balvanem sociálního státu poradily lépe než Topolánkova vláda, přitom patří do říše pohádek.
Chyba se už stala loni na podzim. V důsledku toho máme slabou vládu s malou podporou. A přitom všechny další možnosti jsou ještě horší.
To, s čím přišel Vlastimil Tlustý, patří do hájemství virtuální politiky, která nebere ohled na realitu. Lepší Topolánek v hrsti, než Tlustý na střeše.