K vyjádření bývalého poslance Koudelky
Chci co nejstručněji uvést na pravou míru to, co autor vydává za fakta.
Teze č.1.: v soudním řízení stát neplatí soudní poplatky, říká autor. Faktum : v soudním řízení žalovaný stát platí soudní poplatky. Teze č.2.: Ministr Fišer odmítl zaplatit škodu, co do výše určenou jediným znaleckým posudkem, bylo proto prozíravé pořídit si dva. Faktum : Ministr Fišer odmítl jednat o výplatě škody, určené nejméně třemi znaleckými posudky; krom autorem zmíněného ještě posudku analytika Konsolidační banky ( ing. S.) a posudku hlavního odborníka České reubliky v oboru ( MUDr. R.). Teze č.3. : Při úvaze o výši škody je nutno přihlédnout nejen k obratu, ale i k nákladům, jež by poškozený na jeho dosažení vynaložil ( autor implikuje, že takovou vadu měl onen „jediný“ posudek ). Faktum : Nejen tento, ale i mnou zmíněné další dva posudky snížily obrat o nutné náklady. Učinily tak dokonce na základě hodnoty, kterou k výpočtu poskytlo v materiálu č.j. FAR – 151 – 4 Ministerstvo zdravotnictví. Teze 4: není pravda, že ministr Fišer nerespektoval usnesení vlády a přerušil jednání o dohodě s druhou stranou. Faktum : Je to pravda, doložená dvěma dopisy místopředsedy vlády tomuto ministrovi, jímž mu právě tento poklesek vytýká a postup podle usnesení vlády urguje ( zdroj : archiv vyšetřovací komise PsP, jejímž členem pan Koudelka byl ). K tezi č. 5 – o angažování osobních přátel na posudkové činnosti - se nevyjadřuji, neboť jsem uvedené nezkoumal; ostatně autor zde částečně přisvědčuje, mluvě o „polopravdě“. Zato přidám tezi svoji – jedinou – týkající se onoho zázračného posudku, péčí pana Koudelky pořízeného; toho, jenž „nezmizí“ a „může sloužit k utvoření pravdivého názoru na věc“.
S vědomím vážnosti nadále řečeného vyslovuji názor : Tento posudek dvou brněnských znalců za halucinantní odměnu více než pěti milionů korun nejenže nemůže sloužit k utvoření pravdivého názoru na věc, ale naopak budí podezření z deliktu, na nějž pamatuje trestní zákon; Neboť : tito znalci se dopustili takového množství tendenčních zkreslení a dovolali se takového množství nepravdivých východisek, že jde o posudek zcela bezcenný; jen na chvíli státu příjemný. Faktum : znalci při výpočtu velikosti trhu s krevními deriváty opomněli zahrnout jeden ze tří produktů, tvořících více než polovinu trhu ( gamaglobulin ); při závěru o počtu soutěžitelů v oboru naopak zahrnuli, poněkud komicky, i dovozce obvazů či producenty veterinárních léčiv z prasečí krve. Tak nějak by znalecky postupoval brouk Pytlík; od výsledku rovnice by dosazoval hausnumera, hlavně že to vyjde. Ostatně odměna, za tento nerozsáhlý spisek ( zdroj : archiv vyšetřovací komise PsP ), mohla být motivací k lecjaké hravosti. Tak pravdivý názor ? Všichni ostatní následující znalci, navržení státem v tomto řízení – si právě tohle o hodnotě posudku, chváleného panem Koudelkou, nemyslí a nesmlčují to.
Autor zmiňuje svůj další výkon, návrh novely zákona o rozhodčím řízení. Pro připomenutí : hodlal “přílepkem“ ( principielně odmítnutým Ústavním soudem ) ukončit všechna rozhodčí řízení za účasti státu ( i rozhodnutá ) a svěřit je soudům, jež se jak, píše, lépe kontrolují. Autor by měl být vděčen prozíravosti Senátu, jenž tento avarský legislativní kousek pohřbil. Přece jen, pan poslanec tehdy skládal slib na Ústavu; a Ústava se dívá na narychlo spíchnuté účelové novelky se zpětnou účinností nevlídně. A těch škod, které by to přineslo státu; nevím jak Nomura, ale Diag Human by účet za takové porušení práva na spravedlivý proces a dalších asi deseti ústavních práv určitě předložil.
Autor - ne poprvé – vyjadřuje pozoruhodnou myšlenku : Celý problém je založen nikoli tím, že by se byl stát choval protiprávně a počkodil žalobce, ale v tom, že věc není souzena soudy, ale „v hůře kontrolovatelném řízení rozhodčím“. Opomenu, že rozhodčí řízení bylo uzákoněno jako rovnocenná alternativa řízení soudního a stejnou ústavní ochranu co do nezávisloti rozhodování a tejnou závaznost. Položím však otázku : o jaké kontrole nezávislého soudnictví mluví státní zástupce Koudelka ?
Chci co nejstručněji uvést na pravou míru to, co autor vydává za fakta.
Teze č.1.: v soudním řízení stát neplatí soudní poplatky, říká autor. Faktum : v soudním řízení žalovaný stát platí soudní poplatky. Teze č.2.: Ministr Fišer odmítl zaplatit škodu, co do výše určenou jediným znaleckým posudkem, bylo proto prozíravé pořídit si dva. Faktum : Ministr Fišer odmítl jednat o výplatě škody, určené nejméně třemi znaleckými posudky; krom autorem zmíněného ještě posudku analytika Konsolidační banky ( ing. S.) a posudku hlavního odborníka České reubliky v oboru ( MUDr. R.). Teze č.3. : Při úvaze o výši škody je nutno přihlédnout nejen k obratu, ale i k nákladům, jež by poškozený na jeho dosažení vynaložil ( autor implikuje, že takovou vadu měl onen „jediný“ posudek ). Faktum : Nejen tento, ale i mnou zmíněné další dva posudky snížily obrat o nutné náklady. Učinily tak dokonce na základě hodnoty, kterou k výpočtu poskytlo v materiálu č.j. FAR – 151 – 4 Ministerstvo zdravotnictví. Teze 4: není pravda, že ministr Fišer nerespektoval usnesení vlády a přerušil jednání o dohodě s druhou stranou. Faktum : Je to pravda, doložená dvěma dopisy místopředsedy vlády tomuto ministrovi, jímž mu právě tento poklesek vytýká a postup podle usnesení vlády urguje ( zdroj : archiv vyšetřovací komise PsP, jejímž členem pan Koudelka byl ). K tezi č. 5 – o angažování osobních přátel na posudkové činnosti - se nevyjadřuji, neboť jsem uvedené nezkoumal; ostatně autor zde částečně přisvědčuje, mluvě o „polopravdě“. Zato přidám tezi svoji – jedinou – týkající se onoho zázračného posudku, péčí pana Koudelky pořízeného; toho, jenž „nezmizí“ a „může sloužit k utvoření pravdivého názoru na věc“.
S vědomím vážnosti nadále řečeného vyslovuji názor : Tento posudek dvou brněnských znalců za halucinantní odměnu více než pěti milionů korun nejenže nemůže sloužit k utvoření pravdivého názoru na věc, ale naopak budí podezření z deliktu, na nějž pamatuje trestní zákon; Neboť : tito znalci se dopustili takového množství tendenčních zkreslení a dovolali se takového množství nepravdivých východisek, že jde o posudek zcela bezcenný; jen na chvíli státu příjemný. Faktum : znalci při výpočtu velikosti trhu s krevními deriváty opomněli zahrnout jeden ze tří produktů, tvořících více než polovinu trhu ( gamaglobulin ); při závěru o počtu soutěžitelů v oboru naopak zahrnuli, poněkud komicky, i dovozce obvazů či producenty veterinárních léčiv z prasečí krve. Tak nějak by znalecky postupoval brouk Pytlík; od výsledku rovnice by dosazoval hausnumera, hlavně že to vyjde. Ostatně odměna, za tento nerozsáhlý spisek ( zdroj : archiv vyšetřovací komise PsP ), mohla být motivací k lecjaké hravosti. Tak pravdivý názor ? Všichni ostatní následující znalci, navržení státem v tomto řízení – si právě tohle o hodnotě posudku, chváleného panem Koudelkou, nemyslí a nesmlčují to.
Autor zmiňuje svůj další výkon, návrh novely zákona o rozhodčím řízení. Pro připomenutí : hodlal “přílepkem“ ( principielně odmítnutým Ústavním soudem ) ukončit všechna rozhodčí řízení za účasti státu ( i rozhodnutá ) a svěřit je soudům, jež se jak, píše, lépe kontrolují. Autor by měl být vděčen prozíravosti Senátu, jenž tento avarský legislativní kousek pohřbil. Přece jen, pan poslanec tehdy skládal slib na Ústavu; a Ústava se dívá na narychlo spíchnuté účelové novelky se zpětnou účinností nevlídně. A těch škod, které by to přineslo státu; nevím jak Nomura, ale Diag Human by účet za takové porušení práva na spravedlivý proces a dalších asi deseti ústavních práv určitě předložil.
Autor - ne poprvé – vyjadřuje pozoruhodnou myšlenku : Celý problém je založen nikoli tím, že by se byl stát choval protiprávně a počkodil žalobce, ale v tom, že věc není souzena soudy, ale „v hůře kontrolovatelném řízení rozhodčím“. Opomenu, že rozhodčí řízení bylo uzákoněno jako rovnocenná alternativa řízení soudního a stejnou ústavní ochranu co do nezávisloti rozhodování a tejnou závaznost. Položím však otázku : o jaké kontrole nezávislého soudnictví mluví státní zástupce Koudelka ?
