Parlamenty schvalují rozpočty mimo jiné proto, aby se veškeré myslitelné nároky posoudily v jednom celku, aby šlo srovnat jeden s druhým. S velkým zjednodušením lze říct, že společnost tak vyjadřuje, čeho si váží víc a čeho míň.
Takže když třeba premiér Topolánek řekne, že na přestěhování vepřína v Letech se v rozpočtu peníze nenašly, správně by měl říct, že je chce radši dát na něco jiného. ČSSD chtěla přidat školství tři miliardy, poslankyni Zubové stačilo 933 milionů. Můžeme s tím být spokojeni víc nebo míň, ale dělí se z jednoho koláče. Potřeby jsou nekonečné. Například uvedení všech výtahů v ČR do souladu se směrnicí EU by stálo 50 miliard. Nedáme je, a taky přežijeme.
Dotace kotlů na biomasu je jistě bohulibá (aspoň do té doby, než se zjistí, že to je nesmysl, jako u biopaliv do aut). Při dělení jednoho koláče jsme ji dosud ohodnocovali částkou cca 150 milionů ročně. Teď najednou přiteče z EU 20 miliard podle kritérií, kterým nikdo nerozumí a nikdo na ně nemá vliv. Proč se pak v parlamentu o něco hádat?
Dělení koláče
Dvacet miliard korun - tolik se u nás do roku 2013 může rozdělit na podporu kotlů na biomasu a podobných vychytávek. Jejich příznivci si jistě jen předou. Ale kde se vzala právě tahle částka?
peníze foto: ČTK
