To se nestalo samo sebou, ale proto, že se nám osoby jím označované, tedy dezoláti, vloudili do života (a zde zejména doufám, že nikoliv natrvalo). Nám tak nezbývá než o nich mluvit a psát.
Přes jeho novost uvedenému slovu dobře rozumíme, protože vnímáme jeho příbuznost s přídavným jménem „dezolátní“, které bylo převzato do češtiny již v 19. století a jež se po celou dobu své existence spojovalo prakticky výhradně s podstatnými jmény „stav“ či (řidčeji) „poměry“.
