Pondělí 29. dubna 2024, svátek má Robert
130 let

Lidovky.cz

Díky za Entropu!

Názory

  19:26
Ad LN 17. 1.: Černého Entropa se rozpadá
Vážení přátelé,
 
před několika hodinami jsem se vrátil z Bruselu, kde jsem byl na jednání v Evropské unii, a tak bych se rád rozdělil s poznatky o tom, jak je v sídle Evropské unie přijímáno dílo Davida Černého Entropa.
 
V hale Rady EU, kde je Entropa instalována, stojí neustále několik desítek lidí, kteří si Entropu prohlížejí, ukazují si na jednotlivé země, fotografují instalaci a smějí se. Za sklem stojí desítky dalších lidí, kteří se do haly nedostali. Dorazila i místní televize, která dělala s přihlížejícími rozhovory. Někoho, kdo by se rozčiloval či pohoršoval, jsem si na mou duši nevšiml.
 
Pro nezasvěcené je třeba dodat, že Entropa je instalována ve vstupní hale rozsáhlé budovy Rady, kterou lidé spěchající na jednání jen procházejí. V minulých obdobích, kdy v téže hale měly své instalace předchozí předsednické země, se nikdy nikdo v hale ani nezastavil.
 
Chtěl bych při této příležitosti panu Davidu Černému poděkovat za fenomenální úspěch, kterou jeho Entropa v Bruselu sklízí. Žádná z dosavadních předsednických zemí nevzbudila takovou pozornost.
 
Pravda, najdou se u nás lidé, kteří chtějí využít toho, jakou pozornost dílo Davida Černého vyvolalo, k tomu, aby se oni sami zviditelnili. Mystifikace (nešlo o dílo 27 zahraničních autorů, jak autor záměrně nepravdivě tvrdil) je sice v moderním umění běžnou uměleckou metodou, tady se však podle kritiků stal z Davida Černého podvodník. Že smyslem děl Davida Černého je vyprovokovat polemiky, je sice dobře známo (vzpomeňme růžový tank na Smíchově!), když však jeho dílo předem zamýšlený účel nad očekávání skvěle naplní, najdou se lidé, kteří to odsuzují.
 
To, jaké asociace v mysli jednoho umělce jednotlivé země vyvolávají, je prý pro tyto země urážlivé. Pravda, našla se jedna země (Bulharsko), jejíž politici začali proti myšlenkám pana Černého protestovat, kteří začali uměleckému dílu dávat politický kontext. Nemyslím si však, že černá rouška, která přes tuto část díla po bulharských protestech visí, byla dobrým řešením. Nemyslí si to ostatně ani někteří bulharští občané, kteří za takovou cenzuru uměleckých děl svou vlastní vládu kritizují.
 
Stejnou cestou se původně vydalo i Slovensko; někteří tamní politici se začali bouřit proti tomu, že Slovensko je obvázáno šňůrkou v maďarských barvách. (Asi tomu tak je, když však stojíte v hale, vůbec to z té dálky nerozeznáte.) Naštěstí však na Slovensku ještě včas zazněl názor, že taková díla je třeba brát s nadhledem. Moudrá slova.
 
Když jsem tak v hale jako nezúčastněný pozorovatel tamního dění stál, byl jsem docela pyšný na to, že jsem Čech. Jediné, zač jsem se styděl, byly výroky našeho prezidenta zobrazující se na panelu v té části instalace, jež je věnována České republice. Stojíte-li v cizím prostředí, v hale budovy Rady v Bruselu, a čtete v angličtině svérazné výroky našeho pana prezidenta na adresu všech, kteří mají na danou věc jiný názor než on (životní prostředí aj.), musíte si položit otázku, proč pan prezident jako reprezentant našich občanů nevychází z našich názorů, ale z odlišných názorů svých.
 
A tak si dovoluji přijít s kontroverzním návrhem: Co kdybychom po vzoru Bulharska zahalili černým suknem i panel s názory našeho pana prezidenta – tak, aby se o nich v zahraničí raději ani nedozvěděli?
 
S pozdravem
Autor: