Za prvé: ministerstvo financí se zaklíná rozvojem kapitálového trhu, což je, ehm, poněkud naivní. Drtivá většina investic půjde do světových akcií a část do státních bondů, než že by se skrze DIP rozvíjely domácí firmy.
Za druhé: je absurdní, že zatímco u penzijního spoření stále penalizujeme jednorázový výběr (aby si lidé nechali vyplácet rentu), tak u nového DIP žádná takováto motivace neexistuje.
Nový hit pro střadatele: státem podporované investování. Má ale svá rizika |
Za třetí je velmi sporné, že si matka od rodiny s dejme tomu padesátitisícovým platem (což je více, než bere 70 procent populace) bude náhle dávat čtyři tisícovky měsíčně stranou.
DIP může pomoci ve dvou věcech: poté, co před pár lety poslanci takřka zdvojnásobili poplatky současným fondům, DIP může nabídnout poplatky nižší. A ti, kdo budou dostávat od státu na penzi zlomek toho, co dnes vydělávají, budou na stará kolena méně oškubaní.
V posledku však nejspíše půjde o klasický produkt asociální politiky: nejbohatší si prosadili výhody pro nejbohatší.
