Pana Chvojku mohou ostatní partaje ČSSD závidět, rozhodnutí bylo racionální. O tom, nakolik měli sociálně demokratičtí papaláši akci pod kontrolou (tj. nakolik se postarali, aby vajíček bylo co nejvíce a zároveň se mezi ně nepřipletla tu a tam nějaká cihla) lze jen spekulovat. Jde to velmi snadno.
Největší tištěné české médium, MfD, vybízí ke klidu k tvořivé práci. Už včera oslovil vajíčkáře ve stylu Petra Pitharta (a když si vzpomínám na rok 69, tehdy apoštolského administrátora Františka Tomáška) šéfredaktor Čásenský.
Další komentáře Bohumila Doležala najdete na jeho webové stránce www.bohumildolezal.cz.
Roli Gustáva Husáka převzal Václav Klaus: „Nepostavíme-li se v této těžké chvíli všichni – od politiků až po média – jednoznačně na odpor projevům násilí proti politickým soupeřům, ponese neblahé důsledky celá naše společnost… Apeluji na všechny slušné občany v této zemi (s neslušnými, jako je autor těchto řádků, se počítat nedá, bd), aby veřejně odmítli tyto nebezpečné tendence a nebránili jim… jde o demokracii.“
Ministr vnitra (je hezké, že funkce už je všeobecně chápána jako funkce šéfa represivního aparátu) se chytá prezidentského zadání: „Ty události považuji za velmi politováníhodné a předpokládám, že policie i další orgány činné v trestním řízení (co mu je do nich!) budou adekvátně reagovat… fakt, že různé neoficiální poloozbrojené bojůvky (vida, syrové vajíčko je polozbraň, člověk by měl mít v samoobsluze zbrojní polopas, když na ně dostane chuť, bd) rozhánějí pokojné obyvatele po náměstích, to ve střední Evropě nemá obdoby. Richard Falbr je přirovnal k k jednotkám SA ve třicátých letech, a toto přirovnání sedí.“ Policie by podle ministra měla k protestům přistupovat stejně jako např. k akcím extremistů.
Pozoruhodné je, že ministerský náměstek přes policii in spe a současný poradce ministra vnitra Komorous oznámil včera v ministrově zastoupení poslancům, že ministerstvo chystá „zvláštní tým pro boj proti extremismu“, který se bude zabývat i „diváckým násilím“ (myslí se na stadionech, není problém rozšířit i na mítinky ČSSD).
A prezidentskaja dóčka Dundáčková podává návrh novely zákona o přestupcích. Finanční postih se má zvýšit do hodnoty astronomické pro publicistu, který nelobbuje za žádné nestydaté politické uskupení. Jedná se mj. o zlosyny, kteří „jinému ublíží na cti tím, že ho urazí nebo vydají v posměch“, „působí jinému újmu pro jeho… politické nebo jiné smýšlení“ (kde jsou ostentativní šéfredaktorští odpůrcové „náhubkového zákona“?).
Vajíčkoví kontrarevolucionáři pod tlakem „poctivých pracujících, jimž jde o klid k tvořivé práci“ sami vyklízejí pole. Neřeším otázku, zda jim nic jiného nezbývá, nebo zda je to přehnané kapitulantství. Jen si tentokrát nenechali tentokrát ani pořádně nařezat, jako v devětašedesátém. To je trochu smutné.
Takže: máme šikovné normalizátory, jako v devětašedesátém. Máme vyděšené kapitulanty, jako v devětašedesátém. Máme svého Husáka, jako v devětašedesátém. Máme cosi, co má ambici podobat se represivnímu aparátu jako v devětašedesátém. Máme iniciátory pendrekového zákona jako v devětašedesátém. A veřejnost je naštelována ke kapitulaci jako v devětašedesátém.
Zbývá jediná naděje, dost velká: že pokud se někdo pokouší minulost zopakovat, je z toho zpravidla šaškárna.
