* LN Hlavním tématem vaší práce je mezikulturní dialog. S jakým pohledem na islámskou kulturu se setkáváte na Západě?
Převládající postoj není příliš povzbudivý. Muslimové se musejí víc snažit přiblížit západní společnosti svou civilizaci, bohatou historii umění, architektury a všech velkých přínosů pro evropskou kulturu ve středověku. Musíme spolupracovat, a to je možné, jedině pokud si uvědomíme, jakou máme pro sebe navzájem hodnotu. Dialog musí vést umírnění, na Východě i na Západě. Oni musejí vést tento džihád, tuto křížovou výpravu.
* LN Společným nepřítelem jsou tedy fanatici na obou stranách?
Přesně tak. Extremisté na obou stranách zneužívají skutečný obsah božího slova. Náboženské autority by měly rozhodnout, kdo skutečně mluví jménem islámu. Mnozí z nás, imámů ze Západě, vystupují proti radikálům jako abú Hamzá, kteří hlásají filozofii nenávisti a násilí. Ale dokud se nepodaří najít spravedlivé řešení problémů, jako je izraelsko-palestinský konflikt, budou z toho extremisté těžit.
* LN Existuje několik rovin chápání výrazu „džihád“. Dnes je téměř výlučně spojován s tím nejextrémnějším - „džihádem mečem“. Snažíte se v USA vysvětlovat, že džihád je i něco jiného?
Říkám lidem, že některá slova z Koránu bývají interpretována jen jedním způsobem a je zcela opomíjen širší význam. V mekkánských súrách je mnoho veršů pojednávajících o džihádu. A to výlučně ve smyslu nenásilné snahy. Výraz džihád je odvozen od „džahada“, tedy o něco „usilovat“. Džihád je třeba i snaha potlačit své touhy a ego. Američané používají „křížové tažení“ ve stejném smyslu jako muslimové „džihád“. V USA se mluví o křížovém tažení proti AIDS či rakovině. Na Blízkém východě má „křížové tažení“ jediný význam -boj s Evropany a okupaci Svaté země. Stejně tak je v USA džihád vnímán v jediném smyslu. Jako ozbrojený boj. Proto říkám, že džihád je totéž co křížová výprava.
* LN Měli by se muslimové, kteří emigrují na Západ, víc přizpůsobovat tamní společnosti?
Někteří lidé se domnívají, že integrace je něco špatného a nemělo by k ní vůbec docházet. Nemluvím o asimilaci, o naprostém rozpuštění se v nové společnosti, o ztrátě své kulturní DNA. Vlastní kulturu je třeba si zachovat a není třeba se stydět za svou víru. Jste kdo jste, ať se vám to líbí nebo ne. Mluvím o otevřenosti k přijímání toho dobrého, ať už to přichází od křesťanů, židů, ateistů. Můžeme a musíme být otevření k tomu dobrému, co nám nová společnost nabízí.
* LN Je nějaká hranice, přes niž by přizpůsobování nemělo zajít?
Vezměme si například oblékání žen. Tady v Evropě je k oblékání, tedy zahalování těla postoj liberálnější než třeba i v Americe. A teď, když jsem muslimská dívka a chci se zařadit do společnosti, musím změnit svůj způsob oblékání? To je integrace? Nebo je integrace spíš v otevřenosti vůči vědě, vzdělání, ekonomice nebo demokracii? To jsou věci, které máme přijímat, protože nám umožní se zlepšovat.
* LN Zmínil jste se o tom, že demokracie může muslimy táhnout na Západ. Myslíte si, že je islám s tímto zřízením slučitelný? Nemusí se islám změnit, aby mohl v demokracii fungovat?
Islám jako náboženství se nezmění. Nemůže se změnit. Ale muslimové, to, jak žijí, se změnit musí. Jejich chápání veršů Koránu se musí změnit podle nové reality. Musejí pochopit, že dnešní svět je různorodý. Problém ovšem nastává, když se někdo snaží vše definovat jako náboženský problém.
* LN Co říkáte na strategii vlády USA pro šíření demokracie na Blízkém východě?
Myslím si, že Blízký východ měl převzít demokracii před padesáti lety a nečekat, až mu demokracii někdo přinese. Řekl bych, hanba nám, lidem z Blízkého východu, pokud budeme čekat, až někdo přijde a bude nám říkat, co máme dělat. Musíme být sami sebou. Přijít s vlastními koncepty. Vymysleme něco, co je lepší než západní demokracie, a položme to na stůl.
* LN Západ by tedy podle vás měl nechat Blízký východ, ať si najde vlastní cestu?
Blízký východ má zpoždění. Je pozdě na to, aby naskakoval do vlaku demokracie. A válka v Iráku bohužel zpozdila mnoho věcí. Nelíbí se mi, co se tam děje, ale současně se mi nelíbí ani to, co se děje v některých arabských zemích, kde vládcové zůstávají u moci čtyřicet padesát let. Chci, aby měli lidé možnost říci svodně svůj názor.
* LN Žijete v USA už sedmnáct let. Jak se za tu dobu změnila situace amerických muslimů a jaký vliv mělo na váš život 11. září 2001?
Rok od roku se postavení muslimů v USA zlepšovalo. Až do 11. září. Po 11. září 2001 někteří lidé cítili, že musejí muslimy potrestat, útočili na nevinné. Ale šlo jen izolované incidenty, které měli na svědomí lidé, kteří islámu nerozumějí. Určité křesťanské pravicové organizace nicméně tuto nevědomost dál živí. Projevilo se to i nedávno, když chtěl prezident Bush schválit prodej práv na provozování přístavů firmě ze Spojených arabských emirátů. Někteří kongresmani se bouřili: Přece nebudeme obchodovat s lidmi, kteří napadli naši zemi. Když vycházejí takové věci z úst kongresmanů, co si má myslet obyčejný Američan.
* LN Máte nějakou osobní špatnou zkušenost s úřady či policií?
Osobně jsem díkybohu žádnou nepříjemnou zkušenost neudělal. Jen občas, když přiletím do USA, příslušník ostrahy se podívá na mé jméno - Mohamad, Bashar a ještě Arafat, takže mu to dříve či později dojde. Odbavení potom trvá trochu déle. Ale musíme chápat, jaká je doba a brát to s nadhledem.
Převládající postoj není příliš povzbudivý. Muslimové se musejí víc snažit přiblížit západní společnosti svou civilizaci, bohatou historii umění, architektury a všech velkých přínosů pro evropskou kulturu ve středověku. Musíme spolupracovat, a to je možné, jedině pokud si uvědomíme, jakou máme pro sebe navzájem hodnotu. Dialog musí vést umírnění, na Východě i na Západě. Oni musejí vést tento džihád, tuto křížovou výpravu.
* LN Společným nepřítelem jsou tedy fanatici na obou stranách?
Přesně tak. Extremisté na obou stranách zneužívají skutečný obsah božího slova. Náboženské autority by měly rozhodnout, kdo skutečně mluví jménem islámu. Mnozí z nás, imámů ze Západě, vystupují proti radikálům jako abú Hamzá, kteří hlásají filozofii nenávisti a násilí. Ale dokud se nepodaří najít spravedlivé řešení problémů, jako je izraelsko-palestinský konflikt, budou z toho extremisté těžit.
* LN Existuje několik rovin chápání výrazu „džihád“. Dnes je téměř výlučně spojován s tím nejextrémnějším - „džihádem mečem“. Snažíte se v USA vysvětlovat, že džihád je i něco jiného?
Říkám lidem, že některá slova z Koránu bývají interpretována jen jedním způsobem a je zcela opomíjen širší význam. V mekkánských súrách je mnoho veršů pojednávajících o džihádu. A to výlučně ve smyslu nenásilné snahy. Výraz džihád je odvozen od „džahada“, tedy o něco „usilovat“. Džihád je třeba i snaha potlačit své touhy a ego. Američané používají „křížové tažení“ ve stejném smyslu jako muslimové „džihád“. V USA se mluví o křížovém tažení proti AIDS či rakovině. Na Blízkém východě má „křížové tažení“ jediný význam -boj s Evropany a okupaci Svaté země. Stejně tak je v USA džihád vnímán v jediném smyslu. Jako ozbrojený boj. Proto říkám, že džihád je totéž co křížová výprava.
* LN Měli by se muslimové, kteří emigrují na Západ, víc přizpůsobovat tamní společnosti?
Někteří lidé se domnívají, že integrace je něco špatného a nemělo by k ní vůbec docházet. Nemluvím o asimilaci, o naprostém rozpuštění se v nové společnosti, o ztrátě své kulturní DNA. Vlastní kulturu je třeba si zachovat a není třeba se stydět za svou víru. Jste kdo jste, ať se vám to líbí nebo ne. Mluvím o otevřenosti k přijímání toho dobrého, ať už to přichází od křesťanů, židů, ateistů. Můžeme a musíme být otevření k tomu dobrému, co nám nová společnost nabízí.
* LN Je nějaká hranice, přes niž by přizpůsobování nemělo zajít?
Vezměme si například oblékání žen. Tady v Evropě je k oblékání, tedy zahalování těla postoj liberálnější než třeba i v Americe. A teď, když jsem muslimská dívka a chci se zařadit do společnosti, musím změnit svůj způsob oblékání? To je integrace? Nebo je integrace spíš v otevřenosti vůči vědě, vzdělání, ekonomice nebo demokracii? To jsou věci, které máme přijímat, protože nám umožní se zlepšovat.
* LN Zmínil jste se o tom, že demokracie může muslimy táhnout na Západ. Myslíte si, že je islám s tímto zřízením slučitelný? Nemusí se islám změnit, aby mohl v demokracii fungovat?
Islám jako náboženství se nezmění. Nemůže se změnit. Ale muslimové, to, jak žijí, se změnit musí. Jejich chápání veršů Koránu se musí změnit podle nové reality. Musejí pochopit, že dnešní svět je různorodý. Problém ovšem nastává, když se někdo snaží vše definovat jako náboženský problém.
* LN Co říkáte na strategii vlády USA pro šíření demokracie na Blízkém východě?
Myslím si, že Blízký východ měl převzít demokracii před padesáti lety a nečekat, až mu demokracii někdo přinese. Řekl bych, hanba nám, lidem z Blízkého východu, pokud budeme čekat, až někdo přijde a bude nám říkat, co máme dělat. Musíme být sami sebou. Přijít s vlastními koncepty. Vymysleme něco, co je lepší než západní demokracie, a položme to na stůl.
* LN Západ by tedy podle vás měl nechat Blízký východ, ať si najde vlastní cestu?
Blízký východ má zpoždění. Je pozdě na to, aby naskakoval do vlaku demokracie. A válka v Iráku bohužel zpozdila mnoho věcí. Nelíbí se mi, co se tam děje, ale současně se mi nelíbí ani to, co se děje v některých arabských zemích, kde vládcové zůstávají u moci čtyřicet padesát let. Chci, aby měli lidé možnost říci svodně svůj názor.
* LN Žijete v USA už sedmnáct let. Jak se za tu dobu změnila situace amerických muslimů a jaký vliv mělo na váš život 11. září 2001?
Rok od roku se postavení muslimů v USA zlepšovalo. Až do 11. září. Po 11. září 2001 někteří lidé cítili, že musejí muslimy potrestat, útočili na nevinné. Ale šlo jen izolované incidenty, které měli na svědomí lidé, kteří islámu nerozumějí. Určité křesťanské pravicové organizace nicméně tuto nevědomost dál živí. Projevilo se to i nedávno, když chtěl prezident Bush schválit prodej práv na provozování přístavů firmě ze Spojených arabských emirátů. Někteří kongresmani se bouřili: Přece nebudeme obchodovat s lidmi, kteří napadli naši zemi. Když vycházejí takové věci z úst kongresmanů, co si má myslet obyčejný Američan.
* LN Máte nějakou osobní špatnou zkušenost s úřady či policií?
Osobně jsem díkybohu žádnou nepříjemnou zkušenost neudělal. Jen občas, když přiletím do USA, příslušník ostrahy se podívá na mé jméno - Mohamad, Bashar a ještě Arafat, takže mu to dříve či později dojde. Odbavení potom trvá trochu déle. Ale musíme chápat, jaká je doba a brát to s nadhledem.
